Deset let staré auto není vrak Č
Paušální poplatek za převod aut je jen sprostá daň, která s ekologií nemá nic společného
eští zákonodárci začínají nejspíš uvažovat o tom, zda neaktualizují už poněkud letitý předpis o dani z převodu osobních automobilů. Takzvaný ekologický poplatek byl zaveden v roce 2009 a tehdy stanovoval, že se v podstatě na auta starší deseti let vztahuje při prvním převodu v České republice zvláštní daň. Její výše je odvozena od emisní normy, kterou auto plní a říká, že za vozy s normou Euro 2 je to 3000 korun, vozy s normou Euro 1 pak 5000 korun a na vozy bez těchto emisních norem (tedy starší) je to 10 000 korun.
Ekopoplatek je dlouhou dobu terčem kritiky, přesto se nad jeho podobou a smyslem nikdy nevedly hlubší debaty. Až teď přichází myšlenka tuto daň zpřísnit, a to podle logiky, že deset let zůstala stejná. Ano, je až s podivem, že zákonodárci už v době zavádění tohoto čirého nesmyslu nepřemýšleli nad tím, že bude potřeba jednou za čas ony poplatky takříkajíc valorizovat. Že jednou tato věc zastará a že když už se povedlo ji mermomocí prosadit, není vlastně další divoká diskuse v zájmu udržení takového zákona moc vhodná. Ale co bychom chtěli, český stát, respektive jeho představitelé jednoduše nejsou moc dobří v přemýšlení do budoucna, řešení šitá horkou jehlou jsou jakousi českou specialitou.
Nová horká jehla
A tak je tu nová horká jehla v podobě nápadu na zvýšení ekopoplatků a zavedení povinnosti je platit opět pro zhruba 10 let stará auta, tedy třeba takovou Škodu Fabia 2. generace, která při svém uvedení na trh v roce 2007 musela plnit normu Euro 4. Za ní by se platilo při převodu 5000 korun. Normu Euro 5, která by byla tou první, za niž se pokuta platit nemá, plní Fabia až od roku 2010. Fabia 2. generace patří k nejběžnějším vozům českého vozového parku a rozhodně není obecně považována za jakkoli zastaralý vůz, natož v podstatě vrak a nesnesitelnou ekologickou zátěž. Obecně dnes nejsou deset let stará auta vnímána jako něco problematického a zastaralého, takže proč tato auta danit?
Ano, můžeme se bavit o hranicích, kdy už je dané auto přítěží, ale určovat to jasně daným ročníkem nelze. Vždyť se auta výrazně liší třeba údržbou a samotným stylem provozování, obojí má následně výrazný dopad na ekologickou stopu takového vozu. K tomu se samozřejmě liší jednotlivé motorizace, ať už diesely od benzinu, nebo slabší motory od těch silnějších. Takže paušální poplatek je jednoduše jen sprostá daň, která má naplnit státní kasu. S ekologií nemá nic společného.
Navíc by stálo za to se zamyslet nad skutečnými efekty onoho ekopoplatku. I když to je jen hrubý odhad a zjednodušení celé situace, zdá se, že tento poplatek je vlastně naprosto kontraproduktivní. Jeho účelem (tedy, pokud chce stát tvrdit něco jiného, než že jde o vybrání co nejvíce peněz) totiž mělo být motivovat zájemce o motorová vozidla k tomu, aby si kupovali modernější, a tudíž k životnímu prostředí šetrnější auta (no a pak přišla Dieselgate a celou tuto představu krásně zbořila – ale to teď není důležité). Jenže to se nestalo. Český vozový park nadále stárne, i když právě ekopoplatek měl být oním spásným nástrojem, který stárnutí zázračně zastaví.
Zatímco v době zavádění daně za koupi staršího auta byl průměrný věk vozového parku osobních aut v Česku 13,65 roku, za celý loňský rok to bylo 14,75 roku a letos zatím průměr poskočil na 14,87 roku. Podobně dramaticky stárnou i lehká užitková auta. Ano, vliv na stárnutí mohla původně mít i finanční krize, která v době nástupu ekopoplatku odložila i u Čechů nákupy nových aut. Ale v posledních letech zcela objektivně česká společnost bohatne, přesto vozový park stárne.
Nejméně čtvrtina lidí si kupuje ojetiny s cenou do 100 000 korun. A v takovém případě je už ekopoplatek ve výši 10 000 korun pořádný zásah do rozpočtu.
Prohloubení problému
Bohatých jednoduše není tolik, aby si pořídili tak velké množství vozů, že by vozový park omládl. Pro představu. V Česku je registrováno necelých šest milionů osobních vozidel, zatímco nových aut se v uplynulých letech prodá každoročně něco přes čtvrt milionu. Věk vozového parku nezvyšují ani ojetiny dovážené do Česka ze zahraničí, jejich průměrný věk se totiž pohybuje kolem deseti let (a spadly by tedy často do poplatku, zatímco dnes pro ně neplatí), ale přiveze se sem takto asi 170 000 aut. Potíž je právě v tom stabilním vozovém parku, který drtivá většina motoristů prostě neobnovuje. A to i kvůli ekopoplatku.
Mnoho lidí i přes bohatnutí společnosti jednoduše na drahá auta peníze nemá, nejméně čtvrtina lidí si kupuje ojetiny s cenou do 100 000 korun. A v takovém případě je už ekopoplatek ve výši 10 000 korun pořádný zásah do rozpočtu. Kdo si tak jednou auto pořídí, ponechává si ho co nejdéle, protože myšlenka, že bude platit další ekopoplatek, který mu opět sníží rozpočet na nové auto, se mu samozřejmě nelíbí. Podobně ten, kdo chce prodat ojetinu, u které ještě nebyl ekopoplatek zaplacen, musí počítat s tím, že o to méně bude chtít nový kupující zaplatit a o to méně pak bude prodejce mít na nové auto. Rozšíření poplatků a jejich navýšení až na 25 000 tak nic neřeší, naopak takový problém prohloubí.