Všelimožné kontaminace
prostředí. A nejde přitom vždycky o „znečištění“jazyka, jak by se snad rádo řeklo; jde o přirozený proces, při němž dochází ke zkřížení, smíšení dvou vazeb či částí slov, jež vede ke vzniku nové vazby či slova. K tomuto jevu často dochází omylem, podvědomě (nejčastěji při nepřipraveném mluveném projevu, kdy už mluvčí přemýšlí, jak bude pokračovat) a v tom případě je hodnocen jako skladebná chyba či nespisovný výraz: například věta projekt si vede úspěšně v sobě slučuje vazby projekt je úspěšný a projekt si vede dobře. Formulace rychle jsem ji uvedla na pravou míru zase uvést něco na pravou míru a vyvést někoho z omylu. Podobně slovo ošumtělý (které zachycuje Příruční slovník jazyka českého jako nářeční výraz) spojuje slova ošuntělý a ošumělý.
Zatímco některé případy kontaminace jsou jedinečnými výtvory vzniklými nepozorností pisatele (mluvčího), jiné se častým opakováním v jazyce zvolna usazují a jejich nepatřičnost se v očích čtenářů (posluchačů) stírá – což bývá pro ty citlivější často bolestné. Typickým příkladem ze současnosti je vazba to (ne)dává logiku; tu (zatím) žádná příručka jako náležitou neuvádí: buď máme vazbu to dává smysl, nebo to má logiku. K velmi častému výskytu této konkrétní kontaminace (troufám si tvrdit, že mnoho lidí už na ní nespatřuje nic špatného) zřejmě přispívá i existence podobné vazby má to smysl, která už má ovšem jiný význam; podporuje však zřejmě dojem, že vazby jsou volně zaměnitelné.
Nutno dodat, že z historického hlediska je kontaminace přirozeným a funkčním slovotvorným i syntaktickým mechanismem. Právě ustálením původně chybných kontaminací, tím, že mluvčí ztratili povědomí o jejich chybnosti, vznikla nová slova i nové vazby. Tak například slovo krumpáč vzniklo pravděpodobně smísením německého Krummhacke (krumm = křivý, zahnutý) a českého kopáč. Původ slova cavyky zase Jiří Rejzek spatřuje v kontaminaci slov cáry (za národního obrození měly oproti dnešnímu významu navíc význam „hluky, okolky“, případně „hádka“) a povyk. Z „uměle“vzniklých vazeb uveďme například slovesnou vazbu zamezit něčemu. Původní, náležitá vazba zněla zamezit něco; lze zde však předpokládat analogické přizpůsobení významově podobné – a v úzu častější – vazbě zabránit něčemu. Jak je vidět, jazyk je zkrátka živý organismus a dokáže být – slovem Madeleine Albrightové – všelimožný.
Autorka pracuje v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český AV ČR