Učitelský problém
jsem neporozuměla, přestože jsem přečetla a vyslechla všechno, nač jsem narazila.
Myslím, že to učitelé mají dnes mnohem těžší než před lety. Změna režimu s tím podle mého soudu souvisí jen letmo, víc jde o společenské změny, ústup od autoritářství a hájení práv dětí, které učiteli ztěžují udržet si ve třídě autoritu. A také rozvoj internetové komunikace. Pokaždé, když na to myslím, vzpomenu si na rozhovor sociální pracovnice s klukem, který se nechtěl učit. „A co vy jste se v té škole naučila tak důležitýho?“ptal se kluk. Sociální pracovnice odvětila: „No, třeba číst, psát a počítat.“Chlapeček na to. „Proč počítat? Vy nemáte v mobilu kalkulačku?“Čtení a psaní nezpochybňoval, ale kdyby přišla řeč na dějepis, zeměpis či biologii, mohl se snadno zeptat:
„A proč se to učit? Vy nemáte wikipedii?“nebo něco podobného.
Vůbec tím nechci zpochybnit potřebu výuky a školy, ty pokládám za nezbytné, člověk se ve škole neučí jen data, ale hlavně souvislosti – a krom toho soužití s kolektivem a postoj k té zpochybňované autoritě. Chci tou historkou jen dokreslit, že pozice učitele není v současné době snadná. Dokonce si potichu myslím, že celý komplex výuky bude potřeba předělat. Já vím, na mnoha místech se to děje, ale jasno v tom rozhodně nemáme.
Ve středu jsem tedy nikam nejela a mohla jsem se věnovat překladu. Překládám knihu o neuznávaných státech (zejména postsovětských), a protože jsem většinu z nich navštívila, srovnávám to, co viděl nedávno autor, s tím, co jsem viděla o pár let dřív sama. Moc se to nezměnilo: ty země jsou chudé, města vypadají, jako by války neskončily před čtvrt stoletím, ale před pár měsíci, a lidé pořád dokola mluví o válce a zase o válce. Jako by ustrnuli u těch nešťastných a zločinných velkých událostí a na běžné – a nutné! – změny neměli čas. A kolem mých oken zuří Sametový listopad. Kacířsky mě napadlo, zda těch vzpomínek, připomínek, oslav a debat není přece jen trochu moc. Ne že by se výročí neměla připomínat, to se samo sebou mají. A o tom, co se stalo, se má diskutovat, já vím. Jen se mi zdá, že v tom letos nějak překračujeme rozumnou míru.
PETRUŠKA ŠUSTROVÁ