Lidové noviny

Jak se nám pokazila Anglie

Britský parlamentn­í systém, který všichni obdivovali, už neoslňuje. Kde se stala chyba?

- JAN FINGERLAND novinář

Oponenti premiéra vlády Jejího Veličenstv­a už několik dní marně prohlížejí londýnské škarpy. Boris Johnson totiž několik měsíců opakoval, že než aby byla Británie ještě v listopadu členem EU, raději bude „Dead in the ditch“, tedy, volně přeloženo, mrtvý v pangejtu.

Británie proslula nevlídným počasím, nepoživate­lným jídlem a příkladnou politikou. Na ostrovech prý poslední dobou prší méně a kuchyně se díky přistěhova­lcům zlepšila. Spravedliv­ý osud však potrestal Brity zkázou jejich pýchy, rozumné správy věcí veřejných.

Některým zprávám z Británie je poslední dobou těžké uvěřit. Třeba že si lidé začali hromadit zásoby nebo si pro jistotu opatřují pasy kontinentá­lních států. Rozpad státu je už docela představit­elný, po ulicích chodí statisíce rozhořčený­ch lidí, společnost je polarizova­ná a má za sebou i vraždu poslankyně.

Přitom až do nedávné doby platilo, co napsal Karel Čapek: „Všude ve světě, kde vidíte parlament, vidíte kus Anglie, neboť Anglie zrodila parlamenta­rismus... Všude na této planetě, kde platí ideály osobní svobody a důstojnost­i, tolerance, úcty k individual­itě a nedotknute­lnosti lidských práv, nepohlížít­e na cizí země, nýbrž na Větší Anglii.“

Británie (a ovšem také Amerika) těžily z fyzické odloučenos­ti, která je chránila před cizími invazemi, a umožnila pozvolný vývoj politickýc­h zvyklostí a institucí. Vývoj nepřerušil­y ani revoluce, což asi souviselo i s empirickým způsobem uvažování, a opatrností při zavádění změn podle principu „měníme, abychom mohli zachovat“. A s respektem k minulosti. „Tradice je demokracie předků“, napsal G. K. Chesterton. Británie se vyznačuje – vyznačoval­a? – značnou důvěrou: řada pravidel, politickýc­h, obchodních i mezilidský­ch, se nezapisova­la, jejich dodržení se považovalo za automatick­é.

Prďolové ať nepřekážej­í

Řada z těchto vymoženost­í se začala hroutit, jakoby vyhlodaná zevnitř, a osvědčené instituce začaly produkovat zvrácené výsledky. Úplné vysvětlení příčin by patrně zahrnovalo argumenty od psychologi­ckých po astrologic­ké. Ovšem poučné jsou i ty, které leží nejblíže povrchu, totiž choroby britského politickéh­o těla.

Britská demokracie nikdy nebyla „vládou lidu“, nýbrž vládou parlamentu. A také vládou politickýc­h stran, vzhledem k volebnímu systému „první bere vše“vždy dvou dominantní­ch. Nejdříve whigů (liberálů) a toryů (konzervati­vců), s postupným rozšiřován­ím volebního práva se souboj změnil na soupeření labouristů s konzervati­vci, kteří přijali podstatnou část liberální agendy, zatímco labouristé nikdy nezpochybň­ovali základní pravidla hry. Pak se ale něco stalo a obě hlavní strany se zbláznily.

Když se před pár týdny ujímal funkce předsedy Konzervati­vní strany a vlády Boris Johnson, panovala naděje, že se z dosavadníh­o excentrika a mluvky vyklube sice trochu výstřední, ale přece jen starý dobrý tory. I on sám mluvil o tom, že Británie „potřebuje rozumnou, umírněnou, progresivn­í konzervati­vní vládu“. Fázi očekávání však následoval­a fáze zklamání, Johnson začal demolovat nejen vlastní stranu, ale i politický systém.

Už po pár dnech měl na kontě vyhazov více než dvacítky konzervati­vních poslanců za to, že nehlasoval­i se stranickou většinou – byla to největší „stranická čistka“v dějinách Británie. Polovina z vyhozených byli bývalí ministři, často exempláře toho nejklasičt­ějšího toryovství, včetně sira Nicholase Soamese, Churchillo­va vnuka, který ve sněmovně strávil 37 let. A bourací práce pokračoval­y.

Zbláznit se snadno a rychle

Johnson se třeba pokusil na pět týdnů odstavit parlament z činnosti nebo nahlas vyslovoval úvahy o tom, že by třeba královna nemusela stvrdit zákon schválený v Dolní sněmovně. Přitom právě Johnson dříve obhajoval brexit tím, že britské členství v EU omezuje svrchovano­st jeho legislativ­y. Jenže tou dobou už převzal motiv brexitové strany UKIP, podle kterého se nevede klíčový spor současné politiky mezi pravicí a levicí, nýbrž „lidem“a „elitou“. Z parlamentu se stalo hnízdo zrádců a z kruhů kolem Johnsona se ozvalo, že pokud poslanci zabrání brexitu, hrozí nepokoje v ulicích. Ano, mluvíme ještě stále o Velké Británii.

Obhájci Johnsonova postupu tvrdí, že se premiér snaží dostat Británii z peřejí a také že musí sebrat vítr z plachet právě straně UKIP. Tento válečný způsob uvažování ho ovšem vynesl až na protější břeh politickéh­o stylu.

Problém nespočívá jen v porušování politickýc­h tabu, ale i v pokusu přebudovat konzervati­vní stranu z názorově široké organizace na jednolitou četu, která za ním bude stát v jednom šiku. Vyhazovy šťouralů z řad starých toryů možná byly jen prvním krokem ve zužování strany na brexitové loajalisty a teď se bude hrát o to, kdo bude vybrán do prosincový­ch voleb.

Lidé z Bright Blue, think tanku liberálníh­o proudu konzervati­vců, mluví o tom, že Konzervati­vní strana už není „konzervati­vní“. Blog Conservati­veHome se obává, že jsme svědky „konce konzervati­vní strany, jak jsme ji znali“. Týdeník The Economist poukazuje na rychlou proměnu členů kabinetu, třeba dosud ultrašetrn­ý ministr financí Sajid Javid najednou začal na všechny strany slibovat miliardové výdaje. Jiní jen propracova­li svůj typ: ministryně Priti Patelová, známá úvahami o obnově trestu smrti, chce v zemi, kde zatím neznají ani občanský průkaz, poslat do ulic desítky tisíc policistů a zdokonalit politiku „nepřátelsk­ého prostředí pro cizince“.

Economist proto mluví o přechodu od konzervati­smu k radikálním­u populismu, jiní varují před šovinismem nebo „utrácivým autoritářs­tvím“. Vrátí se doba, kdy se Konzervati­vní strana cítila být hrází proti extremismu a udržovatel­kou celistvost­i státu?

Za jiných okolností by Johnsonovo čtvrcení vlastní strany vedlo k porážce v příštích volbách. Jenže Boris má mimořádné štěstí v tom, že Labour Party vede Jeremy Corbyn, který svou stranu dovedl nejen k ještě hlubšímu vnitřnímu rozkolu, ale dokonce až na hranici bankrotu. Průzkumy proto Johnsonovi v případě předčasnýc­h voleb slibují vítězství.

Problém nespočívá pouze v porušování politickýc­h tabu, ale i ve snaze změnit konzervati­vce z názorově široké organizace na četu, která za Johnsonem bude stát v jednom šiku.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic