Bála jsme se, že se vývoj koncem roku 1989 zvrtne
Koncem roku 1989, kdy očekávala narození dcery, měla Magda PRAHA Když v Praze vrcholilo na Mezuláníková již dva syny. Na sklonku roku 1989 revoluční tehdejší dobu byl nezvyklý její dění, Magda Mezuláníková ležela vyšší věk – dceru porodila v 37 letech. v brněnské porodnici, kde se jí „Dnes už to narodila dcera není nic tak výjimečného, Věra. Z rádia se ale tehdy tehdy dozvídala se děti rodily o probíhající násilné většinou do pětadvaceti,
Seriál rozhovorů LN revoluci maximálně v Rumunsku. „Měla jsem hrozný třiceti let,“říká. „Prvního strach, aby se to nezvrtlo i u nás. syna jsem měla, když mi bylo 26. Situace pro nás tehdy byla velmi Dříve bylo obvyklejší i to, že maminky nepřehledná a nesrozumitelná,“měly dvě děti, tři spíše výjimečně,“vzpomíná v novém seriálu LN. vypráví s tím, že její pozdější Jak své těhotenství v přelomovém věk souvisel také s životním období prožívala a co dnes stylem, který s manželem vedli. znamená svoboda pro její dceru?
„Založení rodiny se posouvalo, dokud jsme neměli vytvořené zázemí a místo k bydlení. Nebylo to bezhlavé otěhotnění,“vzpomíná dnes sedmašedesátiletá Magda Mezuláníková na dobu, kdy ve druhé polovině 70. let zakládali rodinu.
Když na jaře 1989 otěhotněla, bylo to pro ni i jejího manžela trochu překvapení. „Ze začátku jsme měli jisté pochybnosti, jednak kvůli vyššímu věku, protože už předtím se nám narodilo miminko, které zemřelo den po porodu, a jednak kvůli finančnímu zabezpečení rodiny. Nevěděli jsme, jestli to zvládneme. Ale potom
Na koníčky a i třeba rodinu?“přemýšlí a dodává, že její generace nemusela čelit obavám ze selhání. „Práce tehdy byla pro všechny. Ale byla povinná a vše bylo zase vykoupeno jinými ústupky.“
Vše má rub a líc
„Představovala jsem si, že se situace po listopadovém převratu bude vyvíjet podle větších morálních zásad. Pak se to zvrhlo v divoké období, spousta lidí pochopila, že dostali příležitost a i nemorálním způsobem toho využívali,“myslí si Magda.
Deziluze však podle ní nenastala hned; stále se čekalo, že se politická situace utříbí. „V podstatě se však nic nezměnilo, výstřelky pokračovaly dále. Trochu mi vadí, že se dnes často používá černobílá optika ve stylu: dříve bylo vše špatně, teď je vše dobře. To nikdy není pravda. Každé období má své výhody i nevýhody.“
Při otázce na to, co jí třicet let života v demokracii přineslo, se dlouze zamyslí a při pohledu na svou dceru vysloví názor, že pád železné opony přinesl hlavně mladé generaci daleko širší možnosti. „Nabídl šance, co se týče studia, cestování, uplatnění. Zde je cesta otevřená. Pro mladé a schopné lidi je nejlepší cestou si vše zařídit sám,“říká a jedním dechem dodává i druhou stranu: nesmí se opomíjet i další skupiny občanů, kteří nejsou tak talentovaní, schopní a natolik zdraví, aby všech možností mohli plně využít.
Současná bytová krize i vysoké ceny nemovitostí vyvolávají v Magdě Mezuláníkové obavy, že si její dcera s manželem nebudou moci pořídit vlastní byt či dům. „Mám strach, že se příliš zadluží. Stát by podle mě měl rodiny více podporovat. I co se týče maminek a jejich možností chodit do práce, pokud chtějí. Aby byl dostatek zařízení pro děti – jeslí a školek na dobré úrovni,“zaznívá. Nemělo by jít podle ní jen o hlídání, dětem by se měl vytvořit příjemný a laskavý prostor.
Žena na mateřské by také měla mít zaručenou možnost pokračovat ve svém kariérním či vědeckém růstu, pokud nechce zcela ztratit kontakt s pracovním životem. „Zároveň si ale myslím, že je pro dítě dobré, když je s ním maminka doma. Jde o volbu. Já jsem byla ráda doma a pak jsem šla ráda do práce. Když jsem šla na mateřskou, věděla jsem, že mě do práce zase za dva tři roky vezmou a nemusela jsem se nervovat. Po této stránce to pro mě byla příjemná jistota.“