Myslel jsem, že u nás to ještě potrvá

Mezi umělci, kteří vystoupili v Berlíně při oslavách 30. výročí pádu berlínské zdi, byl i český písničkář Jaroslav Hutka. Asi hodinový koncert sledovalo na otevřené scéně na Alexanderplatzu, centrálním náměstí někdejšího východního Berlína, několik set posluchačů. Po skončení akce poskytl písničkář Lidovým novinám krátký rozhovor.

LN Když v listopadu 1989 padla berlínská zeď, byl jste v emigraci. Jak jste tu událost vnímal? Bylo vám hned jasné, že se mění velké dějiny?

Já jsem v té době pobýval v Německu v Kolíně nad Rýnem. Zrovna jsem se vrátil z velkého svobodného festivalu, setkání exilu s lidmi z Československa v polské Vratislavi. Bylo jasné, že se děje něco velkého. Pád zdi ale byl zcela neuvěřitelný, snový, ale i veselý, protože jeden komunista se zmýlil a řekl do televize, co nechtěl, a východní Němci najednou po tisících vyšli ke zdi a bylo hotovo. Osobně jsem se ale domníval, že u nás (v bývalém Československu, pozn. red.) to ještě dlouho potrvá, než k nějaké změně dojde. Domácí poměry jsem vnímal jako zapšklé, strnulé.

LN Kdy jste změnil názor?

Když jsem slyšel o týden později, 17. listopadu, na rádiu BBC zprávy z Národní třídy. Pak už mi bylo jasné, že se lavina nedá zastavit. A uplynulo jen pár dní a najednou jsem zase byl po jedenácti letech v Praze. Šlo to fantasticky rychle.

LN Jste znám jako ostrý kritik polistopadových poměrů. Kdybyste měl vytknout jednu věc, která se za posledních 30 let opravdu povedla, a jinou, která se naopak nepodařila, co by to podle vás bylo?

Máme svobodu slova, stále ji máme. Každý může říci, co chce a nic mu za to nehrozí. To si ale musíme uhájit, svoboda nepadá z nebe.

A co se velmi nepovedlo, je ten poslední prezident. Dnes jsem se na něj díval na setkání prezidentů a nebyl to hezký pohled. Ale ten jeho předchůdce je také ostuda.

LN Až uběhne dalších třicet let, jakou Českou republiku byste si přál vidět?

Chtěl bych Česko otevřené, tolerantní. A evropské. Vždycky jsme byli součástí Evropy, už tisíc let, a je to jediná naše slušná budoucnost.

Bojím se teď toho našeho českého vlasteneckého zápecnictví, snad ho dokážeme překonat.