Konzumujeme trochu bezhlavě

Demokracii hodnotí každý vlastní zkušeností

Aže vy to snesete tak tlustě namazaný, diví se maminka Součková ve filmu Obecná škola obří vrstvě sádla na krajíci drbny Mlejnkové. Ta odpovídá nekompromisně: „To víte, za války jsme nemohli, teď můžem.“Domnívám se, že tahle scénka charakterizuje našich třicet porevolučních let daleko přiléhavěji, než jsme si ochotni připustit.

Vzestup naší životní úrovně v uplynulých třiceti letech je mimo diskusi, je nesporný. Lze jej ilustrovat třeba posedlostí tuzemského obyvatelstva cestováním. Ta je krásným příkladem hodně tlusté vrstvy sádla. Zatímco v 90. letech vyrazil za hranice milion našinců, dnes je to pětkrát tolik. Z hlediska ekonomického jsou to ukazatele jednoznačně pozitivní a lze jimi dokládat leccos. Že si dvakrát ročně na dovolenou nevyrazí úplně každý, je však též zřejmé i lidem hodně sebestředným. Otázkou určitě zůstává, zda máme dělat maximum pro to, aby na dvě zahraniční dovolené mohl a vyrazil každý obyvatel ČR, nebo zda si máme stanovovat jiné cíle. O negativních dopadech masového turismu na klima, životní prostředí a místní obyvatelstvo máme dostatek informací. Proč tedy turismus spíš neomezovat?

O našem vztahu k polistopadové minulosti vypovídáme spíš bezděčně. Například reakcemi na průzkum, který na konci října vzbudil mezi některými našinci rozhořčení. Podle tohoto průzkumu jednoznačně kladně hodnotí dobu po roce 1989 jen 36 procent lidí nad 40 let. Všimněte si slov „jednoznačně kladně“, což znamená bez výhrad. Opravdu jsou Češi takoví nepřátelé demokracie, nebo vidíme jen vyhlášené tuzemské pochybovačství? A jsme nějak výjimeční v přístupu k demokracii? Ani náhodou, podle evropských průzkumů Pew Research též z října na tom nejsme s demokracií vůbec špatně. Přestože celých 39 procent dotázaných obyvatel ČR není s demokracií spokojeno, naopak 57 procent respondentů si demokracii pochvaluje. Lépe jsou na tom například Švédové, Němci i Poláci (sic).

Než z toho začne někdo vyvozovat dalekosáhlé závěry, měl by se poohlédnout po jiných zemích. Ještě vyšší převládající nespokojenost s demokracií vykazují podle téhož průzkumu například Francie (58 procent), Španělsko (68 procent) či Británie (69 procent). Přičemž týž výzkum ukazuje, že za uplynulé desetiletí důvěra v demokracii ve východní Evropě vzrostla. Nejvíce v Litvě, nejméně na Slovensku. Ani zde tedy nejsme žádným ostrovem negativního vývoje.

Výročí listopadu 1989 rozhodně není důvodem pro celonárodní nářek, natož nějaké hromadné sebemrskačství. Chce to věcnou diskusi o tom, co se opravdu nepovedlo, a též o tom, co nám hrozí. Musíme řešit bydlení, exekuce, přístup ke vzdělání plus normální „provozní“starosti každé společnosti – bezpečnost, životní prostředí, mezinárodní terorismus...

Výzkum Pew Research ukazuje též jednu prioritu, kterou vykazují všichni tázaní ve všech zemích bez výjimky, když vidí jako nejdůležitější pro demokracii soudní systém, který zachází s každým spravedlivě. To by mělo být inspirací i pro naše politiky, protože nezlepší-li se výkon tuzemské justice, nespokojených jen přibude, a to jak s demokracií, tak s polistopadovým vývojem. Bez ohledu na to, zda bude vládnout Babiš, nebo „největší demokraté“.

Výročí listopadu 1989 rozhodně není důvodem pro celonárodní nářek, natož nějaké hromadné sebemrskačství. Chce to věcnou diskusi o tom, co se opravdu nepovedlo, a též o tom, co nám hrozí.