Zákeřné hlasování vlády
Tato kritika ale vychází z neznalosti principů kolektivního vyjednávání.
Spor mezi školskými odbory a vládou spočíval v tom, že ministr školství Robert Plaga nepřistoupil na požadavek ČMOS PŠ navýšit tarifní tabulku pro pedagogické pracovníky o deset procent, ale přišel s návrhem na její zvýšení o paušální částku, kterou postupným licitováním dostal na 2700 korun hrubého měsíčně. Místo toho, aby byl vyjednán kompromis mezi těmito dvěma návrhy, vláda jednostranně ukončila další jednání a postavila odboráře před hotovou věc – navrhla a vzápětí narychlo schválila platovou tabulku s navýšením o osm procent, což ale pro většinu učitelů znamená méně než původně nabízených 2700 korun pro každého.
Tímto přístupem vlády byl porušen sociální smír a školské odbory, které byly v té době ve stávkové pohotovosti, ani nemohly konat jinak než vyhlásit stávku. Proto je vedení Pedagogické komory podpořilo a ke stávce se připojilo.
Na rozdíl od ČMOS PŠ nebyla Pedagogická komora vázána dřívějšími dohodami a kompromisy odborů. Mohla tak navrhovat další stávkové požadavky, například na zvýšení platů učitelů, ředitelů škol a dalších pedagogických pracovníků, které zastupuje, celkem o patnáct procent (deset procent do tarifů a dalších pět na nárokové příplatky a odměny) nebo na výrazné změny v nastavení inkluzivního vzdělávání, které zásadně zhoršilo pracovní podmínky učitelů. Řada škol se k těmto požadavkům připojila.
Tlak na ředitele škol
Je třeba zdůraznit, že z dosavadní judikatury vyplývá, že právní ochrany požívají pouze stávky za účelem obrany hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců. Nelze tudíž stávkovat za reformu školství apod., jak v médiích tvrdili někteří „experti“na školství. Stávkuje se až při porušení sociálního smíru.
Rovněž je celkem logické, že stávku nepodpořily asociace škol nebo ředitelů, a některé dokonce vystoupily proti ní, protože ty vystupují za zaměstnavatele, nikoli za zaměstnance. Někteří ředitelé škol se možná obávali, že budou mít problémy u svých zřizovatelů. Vzhledem k tomu, že proti stávce vystoupilo Sdružení místních samospráv ČR, se asi báli oprávněně.
Obdivuji všechny ředitele škol, kteří po tomto tlaku stávku podpořili. Rovněž oceňuji, že stávkující učitele podpořil předseda Fóra rodičů Petr Chaluš. Velká část rodičů učitele ve stávce podporovala, neboť si dobře uvědomují, že spokojení kantoři znamenají spokojené žáky, což platí i naopak pro nespokojené učitele, a v důsledku toho i nespokojené děti.
V médiích bohužel dostali prostor spíše kritici stávky než její organizátoři a účastníci. Je snadné dávat školským odborům knížecí rady, jak se stávkuje lépe, proto to neudělám. Je třeba si uvědomit, že odboráře tlačil čas, protože vláda chtěla původně o definitivním schválení problematické tarifní tabulky hlasovat už za týden. A nakonec dokonce toto hlasování proběhlo zákeřně v den vyhlášení stávky, přestože to nebylo na plánovaném pořadu jednání vlády. To už byl výslovný podraz.
Dá se říci, že takové jednání ministra školství Roberta Plagy i celé vlády Andreje Babiše bylo pro odboráře pověstnou poslední kapkou, kterou přetekl pohár trpělivosti. Nešlo totiž o první problém, který za této vlády ve školství vznikl.