V Rumunsku armáda zasáhla. V NDR čekala na rozkaz

Armády členských zemí Varšavské smlouvy si byly organizačně a ideologicky velmi podobné. Bezvýhradně poslouchaly politická vedení svých států. K nějakému svévolnému nasazení vojenských sil proti oponentům režimu na konci 80. let nikde nedošlo. Ovšem při demonstracích maďarské menšiny v rumunském Temešváru 16. a 17. prosince 1989 zasáhla na příkaz politického vedení státu kromě bezpečnostního aparátu tvrdě i armáda. Zásah paradoxně napomohl rozmachu spontánního lidového hnutí proti autoritativní vládě Nicolae Ceau?esca. Rumunské vojenské jednotky se pak dokonce přidaly i na stranu povstalců.

Současně byly armády členských zemí Varšavské smlouvy připraveny podpořit při případné vnitropolitické krizi dosavadní politická vedení. Například podobně jako v ČSSR se také v říjnu a listopadu v NDR připravovaly vyčleněné jednotky Národní lidové armády se zbraněmi a vybavením na zákroky proti demonstrantům. Ale ani tam nakonec nedošlo k nasazení vojáků nebo i jen k jedinému výstřelu. V Maďarsku i v Polsku probíhala již politická jednání opozice a vládnoucích stran, takže se vůbec o použití armády k řešení vnitřní situace neuvažovalo.

I osudy ozbrojených sil po pádech totalitních režimů byly podobné. Přes deklarovanou politickou vyspělost a oddanost komunistickým režimům se vojáci chovali k nové moci neutrálně a racionálně. Následné změny proto byly jen pozvolné. Výjimku představovala Národní lidová armáda NDR. Od počátku roku 1990 se stále hlasitěji mluvilo o spojení dvou německých států. NLA se tak ocitla v provizoriu, které skončilo až zánikem NDR 3. října 1990. Vojáci NLA byli propuštěni nebo převzati do Bundeswehru.

Autor pracuje ve Vojenském historickém ústavu