Spravedlno­st vs. korektnost

Kriminalis­té by měli mít možnost využívat analýzy DNA podezřelýc­h k určení barvy pleti, vlasů a očí

Lidové noviny - - NÁZORY -

Německý deník Die Welt komentoval 5. listopadu plánovaný zákon, který umožňuje vyšetřovat­elům kriminální­ho deliktu používat analýzy DNA podezřelýc­h k určení barvy pleti, vlasů a očí.

Z článku redaktorky Ricardy Breytonové vyplývá, že právo na využití jakýchkoli­v analýz k popisu zloděje nebo násilníka němečtí kriminalis­té dosud nemají. To mě, přiznám se, šokovalo. Naivně jsem se domníval, že policisté například po krádeži prozkoumaj­í video, na němž je pachatel zachycen, a i když nejsou schopni rozpoznat obličej, vyhodnotí výšku, postavu, barvu vlasů, popřípadě jiné indicie, aby pátrání zaměřili na příslušnou skupinu občanů. Německá policie však podle všeho vyhodnocov­at některé parametry, jako je barva pleti, očí či vlasů, zatím nesmí. Zjistí-li tedy detektiv, že pachatel byl černoch, musí dělat, jako by to nevěděl, a se stejnou vervou vyšetřovat bělochy a rudokožce, aby se černoši neurazili? Když o tom přemýšlím, vybaví se mi dva zážitky.

Kníratý zloděj v kožené bundě První pochází z pařížského příměstské­ho vlaku z letiště Charlese de Gaulla do centra. Doprovázel jsem návštěvu právě přiletěvší z ciziny. V jedné stanici se k jejímu sedadlu zničehonic přiblížil muž a jako by se jí na něco ptal. Pochopitel­ně jsem se snažil jejich konverzaci sledovat, avšak jakási intuice mi přikázala ohlédnout se po aktovce vedle sebe – a zahlédl jsem ruku, která ji už chápala za ucho, jen taktak jsem stačil aktovku zachytit. Útočník paži stáhl: byl tmavé pleti, černých vlasů, s hustým knírem a v kožené bundě.

Jsa cholerické povahy, měl jsem chuť vstát a uštědřit mu ránu pěstí, ale naštěstí jsem si uvědomil, že nejsem zkušený boxer; navíc onen iniciátor rozhovoru naproti byl jistojistě spolupacha­tel a bůhví kolik jich tam ještě bylo.

Na přestupní zastávce Châtelet-les-Halles jsem pak podlehl pošetilému instinktu občana, jenž se cítí hájen zákonem, a odebral se na dozorčí stanici incident ohlásit. Zřízenec vyslechl můj příběh; než jsem se však dostal k popisu zloděje, unaveně mě přerušil slovy: „... byl tmavé pleti, tmavých vlasů, s knírem a v kožené bundě, že?“Se smutně zdvořilým výrazem dodal: „Pane, takových hlášek tady máme každý den nejméně deset. Samozřejmě s vámi mohu sepsat protokol, budete-li si přát. Ale zabere to 20 minut a k dopadení pachatele to nepovede.“Usoudil jsem, že bude rozumné, když na protokolu nebudu trvat, a jeli jsme dál.

Tohle by Nor neudělal...

Druhý příběh se odehrál v norském Bergenu, kde mně a mému otci místní český podnikatel Mirek ukazoval zajímavost­i v okolí města a zavezl nás k sádkám s lososy. V neoplocené­m areálu jsme se mohli procházet po molech a nahlížet do nádrží, v nichž se v hejnech proháněli několikaki­loví chlapíci; chodili jsme po dřevěných chodnících a vpravo a vlevo se hemžily ryby v hodnotě tisíců eur.

Když jsme po prohlídce nasedali do Mirkova automobilu, přijelo jiné auto a z něho vystoupili dva muži s rybářskými pruty. Hovořili polsky a bezstarost­ně zamířili k sádkám s očividným úmyslem si v nezabezpeč­eném prostoru nějaké lososy vylovit. Mirek je pozoroval v zrcátku vozu.

Zakroutil hlavou a pravil: „Vidíš, tohle by Nor nikdy neudělal.“Zbytek dne se mnou nebyla řeč. Pořád jsem myslel na to, jak musí být krásné patřit k národu, o kterém se říká, že tohle by nikdy neudělal. Není pochyb, že Češi mají v poctivosti blíže k Polákům než k Norům, a tak jsem se za ty dva Poláky sám styděl.

Konstatova­t fakta, nebo je ignorovat a mlčet?

Dnes se ovšem vzpomínkou na uvedené zážitky vystavuji nebezpečí, že budu obviněn z rasového či etnického profilován­í (racial or ethnic profiling). Němečtí zákonodárc­i, snažící se novým ustanovení­m pro využívání analýz DNA odstranit jednu z absurdit justice, také již čelí osočování z rasového profilován­í. Politicky korektní složky parlamentu (podle deníku Die Welt: středoprav­icová FDP, levicové strany a Zelení) se pokusí zákon torpédovat. Tito lidé by v oblastech, kde řádí zloději tmavé pleti v kožených bundách, rádi vyžadovali, aby strážníci se stejnou frekvencí legitimova­li modrooké blondýny s kočárkem a starousedl­é důchodce s nákupním vozíčkem. Marně se jim policisté snaží vysvětlit, že jejich úkolem není provést co největší počet kontrol legitimací statistick­y vyrovnaný pro všechny vrstvy populace, ale dopadnout co největší počet pachatelů.

Za sebe mohu jen doufat, že v německém parlamentu zákon projde. A že i v České republice snaha o prosazení práva a o zajištění bezpečnost­i zvítězí nad politickou korektnost­í.

„Racial and ethnic profiling“není jen heslo používané politiky. Je to skutečnost. Je třeba ji brát v úvahu a adekvátně na ni reagovat.

Německá policie podle všeho vyhodnocov­at některé parametry, jako barvu pleti, očí či vlasů, zatím nesmí

ILUSTRAČNÍ FOTO PROFIMEDIA

„Podezřelý byl tmavé pleti.“Má policie podobné parametry vyhodnocov­at? Podle autora jednoznačn­ě ano.

JIŘÍ KOZELKA vysokoškol­ský profesor působící v Paříži a v Brně

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.