StB mě chtěla v roce 1972 zabít
LN Teď, když už víte, jak to všechno dopadlo, desítky let po pádu režimu, proti kterému jste bojoval, můžete říct, že byste to všechno udělal znovu?
Podruhé bych to neudělal. Kdybych věděl, co bude následovat, neudělal bych to. Já jsem chtěl pomoci lidem, kteří utíkali, proto jsem převáděl. Zažil jsem komunistické vězení a věděl jsem, jak je ten režim krutý a že se komunisti jen tak před něčím nezastaví. Tehdy v roce 1948 jsem si ovšem myslel, že to brzy skončí, že do pěti let bude válka. Myslel jsem si, že pomůžu Američanům a pak se vrátím domů. Komunismus ale vydržel čtyřicet let a mnoho lidí bylo týráno, hodně jich zabili. A komunisti existují dodnes! Taky prokurátor Vaš, který mě soudil a teprve nedávno zemřel, byl sice poslán do vězení, ale nenastoupil do něj kvůli věku. Prý by to bylo nelidské. Vyvázlo ale mnoho, mnoho jiných. Řekl bych vám jména bachařů z Pankráce, kteří mě měli na starosti. Ta starost spočívala v tom, že vám zavázali oči a vy jste jenom čekala, kam přijde další rána. Nikdy se nemuseli za nic zodpovídat.
LN Míval jste strach, když jste přecházeli hranice?
Že by se mi třeba rozklepala kolena, to jsem nikdy neměl. To pro mě bylo mnohem horší, když jsme jezdili na dovolenou na Floridu a já jsem se koupal v moři. Bál jsem se žraloků, protože nejsem dobrý plavec. Před každým přechodem jsem ale měl strach. Bylo to ale spíš vědomí těch rizik a odpovědnosti za lidi, které jsem měl s sebou – často s námi šly matky s dětmi.
LN Komunisti nejvíc zneužili váš přechod v prosinci 1949, kdy jste měl u Dobré na Šumavě zastřelit jednoho pohraničníka a druhého zranit. Co se tehdy odehrálo?
Já jsem se vždycky snažil vyhnout tomu, abychom museli použít zbraně, ale tehdy jsme měli smůlu. Když jsme večer vyrazili směrem k hranici, bylo pěkně, ale po cestě napadl sníh a napadlo ho dost, takže naše stopy byly vidět. A jak jsme přecházeli cestu, uviděl jsem je, viděl jsem, jak tam jde dvoučlenná hlídka. Okamžitě jsme se stáhli zpátky do lesa a zaujali pozice, o kterých jsme si mysleli, že jsou pro nás bezpečné. A čekali jsme, až přejdou. Jenže jeden z těch strážníků najednou vběhl do lesa a už to na nás pálil ze samopalu. Já jsem začal střílet jeho směrem, ale nevím, jestli jsem ho zasáhl, nebo dokonce oba dva, kulky lítaly všude. V takových chvílích ani není čas o tom přemýšlet. Jakmile střelba utichla, museli jsme rychle pryč, protože od hranice jsme byli ještě daleko. Až později jsem se dozvěděl, že jeden pohraničník zůstal ležet mrtvý a ten druhý byl těžce raněný.
LN Máte odpověď na to, proč vás nikdy nedostali?
Byl jsem opatrný. Nešel jsem do zbytečných rizik a velmi dobře jsem slyšel, což mně mnohokrát pomohlo, protože jsem se rychle zorientoval. Každý den se také modlím k Panence Marii a věřím, že mě ochránila. Jednou při přechodu mě dělil od strážce, který tam s sebou měl psa, jenom takový keř. A já prosil Panenku Marii, aby mě ten pes neucítil a nezačal štěkat. A on nezačal.
LN Viděl jste někdy film Karla Kachyni Král Šumavy?
Tady v Chicagu nám ho pouštěli na české misii. Je to všechno vymyšlené, jenom autorova fantazie. Jako hodně věcí v těch knížkách o králi Šumavy. Když vyšla ta poslední, mojí neteře v Čechách se ptali, jak dobře mě zná a jestli jsem byl opravdu takový děvkař, jak se píše, nebo jestli jsem byl sprostý k děvčatům. Já jsem ale tohle nikdy nedělal.
Při převádění se mi kolena neklepala. Víc jsem se bál žraloků na Floridě, vyprávěl Josef Hasil v rozhovoru, který s ním LN pořídily před pěti lety.
LN Komunisti vás prý natolik nenáviděli, že se vás StB pokoušela v roce 1972 unést na olympiádě v Mnichově. To je také povídačka?
Ne, tohle není povídačka. Ale nechtěli mě unést, chtěli mě zamordovat.
LN Jak jste se to dozvěděl?
Všichni, kdo mě znali, mě varovali. Já jsem opravdu chtěl jet do Německa na olympiádu, jen tak, chodit se dívat na sportovní soutěže. Přátelé z Čech mi ale propašovali dopis a varovali mě. Také moje sestra mi psala: Pepíku, ať tě ani nenapadne jet do Mnichova, čekají tam na tebe a chtějí tě dostat někam do vlaku, aby tě zlikvidovali. Tak jsem nejel. Dodnes nevím, jak se o tom StB dozvěděla.