Falešně nadané děti

Mohlo to vypadat, že Jižní Korea má hodně nadaných dětí, z nichž už jsou téměř špičkoví vědci – vždyť jsou spoluautory výzkumných článků ve vědeckých časopisech, kam normálně proniknou až „hotoví“experti, kteří dosáhli dobrých výsledků.

Zmíněné děti či mladí lidé chodili v době publikace teprve do nižšího nebo vyššího typu jihokorejské střední školy. Neboli bylo jim mezi dvanácti a devatenácti lety. To by mělo být pro budoucnost vědy skvělé. Ale není.

Jak informuje ve své redakční části poslední číslo špičkového vědeckého časopisu Nature, nad mladistvým autorstvím vědeckých prací se už koncem roku 2017 pozastavila Národní univerzita v Soulu. Následně pak ministerstvo školství zahájilo šetření. Bylo docela důkladné a část mladých „géniů“srazilo z piedestalu.

Komise prozkoumala 549 publikovaných odborných článků, které spolupodepsali středoškoláci. U většiny z nich uznala, že se na nich tito žáci mohli podílet. Koneckonců i v Česku máme středoškoláky, kteří se účastní mezinárodních odborných soutěží, spolupracují s vědeckými ústavy a mají zajímavé výsledky.

Až sem je to tedy fajn. Zato u čtyřiadvaceti zkoumaných prací jihokorejská komise usoudila, že žáci nemohli mít znalosti ani možnosti, aby na nich dokázali pracovat. Ministerstvo oznámilo, že obviní sedmnáct akademiků, že do svých vědeckých článků neoprávněně připsali mladé autory.

Většinou to byly jejich vlastní děti či děti známých. Někteří z těchto vědců byli propuštěni, dalším to ještě hrozí, plus je může čekat zákaz účasti na výzkumných projektech.

Nature cituje odborníky, kteří soudí, že odhalené případy jsou jen takové, které bily do očí, ve skutečnosti jsou prý podvody s dětskými autory mnohem častější.

V akademickém světě se občas stává, že se vědci navzájem podepisují i do článků o výzkumech, na nichž se nepodíleli, aby si zvětšili počet publikací, od něhož se odvíjí jejich hodnocení. Někde se mezi autory automaticky připisují vedoucí pracovníci. Ale proč podepisovat děti?

No jistě, kvůli přijetí na prestižní univerzity, kde je tvrdá konkurence. Uchazeč, který už něco „dokázal“, má snazší cestu a předstihne jiné. Ministerstvo školství prozradilo, že někteří z neprávem podepsaných mladých autorů se pak skutečně dostali na prestižní studijní obory. Není zatím jasné, zda s tím ministerstvo bude něco dělat. Nicméně nelitujme přistižené, mají před sebou ještě nové šance.

Třeba v roce 2006 se ukázalo, že U-sok Hwang, profesor na univerzitě v Soulu, který se už už těšil na Nobelovu cenu, podváděl. Tvrdil, že klonoval lidské embryo, aby získal buňky vhodné k léčení nemocných, ale výsledky ve skutečnosti zfalšoval. Vykázali jej z univerzity, vědecký svět jej zatratil. Ale Hwang založil laboratoř Sooam Biotech, kde lidem, jimž zemřel jejich psí mazlíček, naklonují za 1,3 milionu českých korun stejného z jeho buňky. K tomu klonováním rutinně vyrábí prasata vhodná pro medicínský výzkum, skot s nejhodnotnějším masem a slibuje, že takto vrátí do přírody vyhynulá zvířata. Třeba mu v tom lži – autoři vědeckých prací ještě pomohou...

Tyto děti či mladí lidé chodili v době publikace „své“vědecké práce teprve na střední školu. Neboli bylo jim mezi dvanácti a devatenácti lety. To by mělo být pro budoucnost vědy skvělé. Ale není.