Všechny země transformaci zvládly
Před týdnem jsem se v rámci příprav na 30. výročí sametové revoluce zeptal, zda šlo po listopadu 1989 něco udělat zásadně jinak. Nyní se ptám: Jak se transformace české ekonomiky vydařila v kontextu sousedních zemí? Komu se transformace podařila nejlépe – Němcům, Polákům, Slovákům, Maďarům, nebo Čechům? Co vás na ekonomické transformaci těchto zemí zaujalo? Jaké byly zásadní odlišnosti? Podle mého názoru to byly především restituce, které byly u nás provedeny včas a v relativně obrovském rozsahu.
Autor je předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost
Edvard Outrata: Těžko rozhodnout
Rozhodnout jednoznačně nelze jednak proto, že je na to příliš brzy a ještě neznáme výsledek (transformace společnosti vyžaduje čas asi dvou generací), jednak proto, že není jasná váha různých kritérií. Vcelku lze říci, že se transformace daří všem dotčeným zemím velice dobře, mnohem lépe, než mohly očekávat.
Mezi zeměmi V4 mělo Československo nejlepší startovní pozici. Hospodářsky si Česko zatím zachovává vedení, byť je dynamičtější ostatní země pomalu dohánějí.
Za ostatními zeměmi zaostáváme v transformaci státní služby. To se projevilo v tom, že se český stát zdá méně efektivní všude, kde to je vidět, zejména ve schopnosti rozumně vysvětlovat vládní kroky doma i navenek. Výsledkem je větší plýtvání ve státní službě, což je nejlépe vidět na nedostatku odbornosti a nekoncepčnosti využití evropských peněz. Přeženu-li to – místo nových dálnic máme hodně golfových hřišť.
EDVARD OUTRATA státní úředník ve výslužbě
Dominik Stroukal: Česko je nejúspěšnější
Čistě statisticky se česká transformace povedla oproti okolním zemím jednoznačně nejlépe. Samozřejmě, že se dala udělat lépe, ale srovnávat musíme s realitou, a nikoliv se vzdušnými zámky. A ze srovnání s okolními transformacemi vycházíme vítězně.
Co se nám podařilo? Zejména to, že jsme transformaci dotáhli nejdál. Rychlá privatizace měla problémy, ale v Polsku ještě ani téměř po 30 letech nebyla dokončena. Podíl soukromého sektoru na HDP u nás předčil Maďarsko a Polsko už v roce 1995, přestože jsme začínali z mnohem nižšího čísla. Podařilo se nám také jako prvním zkrotit transformační inflaci. A jednoznačně také restituce, které byly jasné a přímočaré. Ve výsledku se průměrný Čech a Slovák má dnes lépe než průměrný Maďar či Polák. A Češi ještě o kousek lépe než Slováci.
Libor Žídek: Nesrovnatelné podmínky
NDOMINIK STROUKAL hlavní ekonom skupiny Roklen a otázku nemůže být jednoznačná odpověď, už jen proto, že výchozí podmínky jednotlivých ekonomik nebyly v žádném případě srovnatelné. Například Maďarsko mělo v roce 1989 25 procent HDP tvořeno soukromou sférou, relativně menší podíl průmyslu a velké zahraniční zadlužení. Oproti tomu Československo mělo stabilní makroekonomické ukazatele, ale soukromá sféra tvořila jen pět procent HDP a mělo velký podíl průmyslu a větší závislost na trzích Rady vzájemné hospodářské pomoci. Polsko mělo zcela rozvrácenou ekonomiku s vysokou inflací, velkým zahraničním zadlužením a vysokým podílem zemědělství v ekonomice.
Závěrem by mělo být, že všechny zmíněné země v transformaci uspěly. Pokud bychom chtěli hledat poražené v transformační soutěži, pak bychom se měli podívat mimo okruh vybraných zemí. I relativně úspěšné země jako Bulharsko procházely složitým transformačním obdobím. V Bulharsku bylo dna výkonu dosaženo až v roce 1997 a pokles činil 35 procent HDP (ve střední Evropě byl stejný údaj zhruba -15 procent HDP). Ještě výrazně horší jsou výsledky dále na východ, protože pokles HDP na Ukrajině dosahoval 60 procent.
LIBOR ŽÍDEK Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity
Martin Pánek: Mohlo být hůř
Komentátor LN Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.
Kniha Makroekonomická fakta české transformace na datech dokazuje, že česká transformace proběhla s nejnižšími náklady a nejefektivněji ve srovnání s ostatními evropskými ekonomikami, které se v té době transformovaly. Na transformaci evropských zemí je zajímavé, že i když se vydaly jinými cestami, dokonvergovaly nakonec do podobného stavu. Aspoň pokud se bavíme o ekonomikách, které později vstoupily do Evropské unie. (Rusko a Ukrajina jsou na tom jinak.)
Václav Klaus si zaslouží kritiku zejména za kroky po odchodu z aktivní politiky, ale transformace se mu a jeho týmu povedla velmi dobře a Češi bohužel nedoceňují, o kolik hůře mohla probíhat pod vedením jiného politického týmu.
MARTIN PÁNEK ředitel Liberálního institutu
Debata je redakčně krácena. Dále do ní přispěli Dušan Tříska, Tomáš Pfeiler a Petr Zahradník. Celé texty jsou na Českápozice.lidovky.cz