Případ smrti Masaryka opět otevřen
Speciální útvar policie vyšetří nahrávku vzpomínek policisty, který viděl tělo politika, a nové výpočty jeho pádu z druhého patra
Jednotlivé pokoje služebního bytu ministra zahraničí Jana Masaryka se táhly jeden za druhým podél pravého křídla Černínského paláce, sídla ministerstva zahraničí. Koupelna byla poslední místností v řadě. Kromě vstupních dveří je možné se z ní dostat jediným způsobem – oknem, které směřuje na dlážděné nádvoří paláce. Není kam jinam utéci.
Je toto scénář posledních okamžiků života oblíbeného politika a syna prezidenta osvoboditele? Nebo si Jan Masaryk prostě náhodně vybral okno v koupelně k dobrovolnému ukončení svého života? Otázky, které se od roku 1948 táhnou českými dějinami, byly znovu vysloveny. Případ nevyjasněné smrti Jana Masaryka vyšetřovatelé otevřeli již popáté.
Před sedmou ráno 10. března 1948 přijíždí do Černínského paláce výjezdní skupina oblastní úřadovny StB vedená obvodním inspektorem Vilibaldem Hofmannem, aby zajistila místo události a vyčkala příjezdu kriminální policie a úředního lékaře. Pod otevřeným oknem v druhém patře paláce leží bezvládné Masarykovo tělo. Kolem půl osmé na místo přijíždějí také fotografové kriminální ústředny, aby provedli fotodokumentaci na nádvoří i v místnostech ministerského bytu. Alespoň takto o sledu událostí hovoří archivy.
Je to ale právě osoba Vilibalda Hofmanna, která po 71 letech znovu vstupuje do případu a přináší nové světlo.
Zapomenutá nahrávka Hofmann dvacet let po tragédii pořídil v kuchyni svých příbuzných audionahrávku, kde vylíčil své vzpomínky na osudný den. Jedna pasáž se vztahuje i k fotografii, na které je zachyceno tělo Jana Masaryka. „To není původní snímek, to už je nebožtík upravený k fotografování,“říká Hofmann na nahrávce, kterou v říjnu jako první zveřejnil Český rozhlas.
Vyšetřovatel zpochybňuje oficiální
Vyšetřování a vyšetřovací verze fotografie, které podle něj byly naaranžované. Na fotce totiž chybí kapesník, do něhož Hofmann na příkaz lékařů posbíral kůstky z roztříštěných nártů a který položil vedle nebožtíka.
„Zásadní je Hofmannův popis polohy těla Jana Masaryka poté, co byl nalezen. V jeho podání tato poloha neodpovídá tomu, jak je zadokumentována v dosud shromážděném spisovém materiálu. O poloze hlavou ke zdi Černínského paláce, nikoliv hlavou do dvora mimo Hofmanna hovoří i další lidé. Problém je v tom, že k tomuto dosud neexistuje fotografická ani žádná jiná dokumentace. Jde jen o tvrzení osob, které jsou dnes již mrtvé,“vysvětlil LN Michal Muravský z Městského státního zastupitelství v Praze, který má případ na starosti.
Jako dozorový státní zástupce vydal pokyn policejnímu orgánu – Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu –, aby se podněty zabýval a posoudil je z hlediska jejich relevance a závažnosti ve vztahu ke stávajícímu důkaznímu stavu. Ve zkratce mají vyšetřovatelé zjistit, zda nové skutečnosti mohou na předchozí vyšetřovací verzi něco změnit. Nejde však přitom jen o Hofmannovu nahrávku.
Trajektorie pádu
Dalším podnětem, na základě kterého Muravský nechává vyšetřovatele znovu se do případu ponořit, je výzkum badatelů nadšenců Martina Čermáka a Jana Špičky. „Po několikaleté práci včetně mnoha výpočtů a experimentů v terénu dospěli k údajně jiným zjištěním ohledně průběhu pádu Jana Masaryka, než jsou poslední oficiální závěry,“uvedl Muravský. Badatelé totiž vypočetli, že pokud by tělo skutečně po pádu leželo tak, jak to bylo zadokumentováno, nebylo by k pádu nutně zapotřebí vnější síly. Pokud by se zjištění potvrdilo, bylo by v rozporu se závěry posledního vyšetřování.
Závěry prvních dvou vyšetřování věc uzavřely jako sebevraždu. Před 17 lety byl případ uzavřen jako vražda spáchaná neznámými pachateli. Poloha těla byla milníkem, od kterého se dosavadní znalecké posudky odvíjely.
V roce 2002 vypracoval posudek forenzní biomechanik Jiří Straus. Podle jeho závěrů musel být pád iniciován vnější silou. „Ostatní znalci již takto kategoričtí nejsou. Veškeré závěry znalců budou muset být konfrontovány s uvedenou jinou verzí o poloze těla, neboť dosud vycházely pouze z té jediné, jak je zadokumentována na fotografiích,“vysvětluje Muravský.
Vyšetřovatelé historie Policejní orgán nyní pravděpodobně za pomoci dalších expertů podrobí nové skutečnosti detailnímu zkoumání. Spis Masaryk o závěry rozšíří pracovníci Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚVD), který čítá 29 zaměstnanců. Vyšetřováním všech případů je tam pověřeno 13 policistů, dokumentární práci pak vykonávají čtyři dokumentaristé. Každý z policistů má přitom dnes zhruba deset případů, na kterých pracuje.
„Jsme jediným úřadem, který se zabývá systematicky vyšetřováním starých zločinů, přičemž jen jejich právní posouzení s ohledem na dobu minulou a působnost jednotlivých zákonů je zcela odlišné od kriminalistické či vyšetřovací práce ostatních součástí Policie ČR. Stejně tak způsob hledání důkazů vyžaduje znalost historických souvislostí,“vysvětlil LN Eduard Kočvara, plukovník z ÚVD.
Každý objasněný případ, nehledě na to, zda byl pachatel postaven před soud, je podle něj cenný. „Pomáhá nám to skládat mozaiku nezákonností minulého režimu,“dodal Kočvara.
Státní zástupce Muravský odhadl, že vyšetřování může trvat i několik měsíců. Je však otázkou, zda skutečně vyústí v jinou vyšetřovací verzi, či dokonce jméno konkrétního pachatele.
Policisté totiž už několikrát žádali o několik neodtajněných dokumentů z ruských archivů. Za jejich vydání se přimlouval někdejší premiér Jiří Paroubek a v roce 2005 i ministr zahraničí Cyril Svoboda. Žádostem ale dosud nebylo nikdy vyhověno.