Méně strachu firem ze žalob v USA

Každý, kdo obchoduje v USA, může s jistotou čekat menší byrokracii než u nás. Americký trh však skýtá i četná rizika. Na denním pořádku jsou tam žaloby, jež mohou ohrozit i samotnou podnikatelskou existenci.

Ke zvláštnostem amerického právního systému patří absurdně vysoké nároky na náhradu škody a velmi nákladný institut discovery (způsob vyhledávání důkazů, např. písemné dotazníky). Tamní civilní proces obsahuje zejména pro české čtenáře ještě další překvapivé specifikum. Jde o tzv. „american rule“, které stanoví, že i v případě procesní výhry nejsou většinou nahrazeny náklady žalovaného na obhajobu.

V praxi velkých amerických civilních procesů se zřídkakdy setkáte s hrdinným samostatným advokátem nebo malou kanceláří plnou idealistů jako v knihách Johna

Grishama. Spíš narazíte na dobře organizované zástupy advokátů, které vedou procesy a už dopředu investují obrovské množství času do shánění důkazů. Ne nadarmo tam nejsou na špičce co do výdělku advokáti se specializací na fúze a akvizice, jak je tomu v Evropě, ale advokáti zaměřující se na vedení soudních sporů.

Průlomová kauza

Možnost nuceného výkonu rozhodnutí vykládají americké soudy velmi široce, z tohoto důvodu se bude logicky každá česká firma bránit žalobě v USA, co to jen půjde. Často taková hrozba žalobou stačí k tomu, aby se evropský smluvní partner raději vzdal.

Situace, a to i pro české firmy, se nyní do jisté míry mění. Změnu možná přináší rozhodnutí německého spolkového soudního dvora ze 17. října 2019. Podle něj může mít smluvní partner nárok na náhradu nákladů, které vynaložil, když se bránil žalobě podané u amerického soudu v rozporu s dohodou o výhradní soudní příslušnosti německých soudů.

Stranami smlouvy sporu byly telekomunikační společnosti. Žalovaná společnost se sídlem v Bonnu, žalující firma v USA.

Smlouva obsahovala ujednání, že se na ni aplikuje německé právo a příslušný je soud v Bonnu.

Americký partner chtěl změnit smlouvu ve svůj prospěch, ale jednání nevedla k úspěchu. Americká společnost proto vznesla žalobu u amerického district courtu a žádala změny. Soud správně rozhodl, že z důvodu sjednané soudní příslušnosti není pro spor příslušný, a žalobu zamítl. Uhradit náklady protistrany však neúspěšnému žalobci nenařídil.

Americká společnost tak podala žalobu v Německu. Německá společnost požadovala tzv. vzájemným návrhem náhradu nákladů obhajoby proti žalobě před district courtem ve výši téměř 200 tisíc dolarů. Německý zemský soud žalobu americké společnosti zamítl a vzájemnému návrhu vyhověl. Americká firma se odvolala, ale jen v rozsahu týkajícím se vzájemného návrhu. Odvolací soud pak vzájemný návrh zamítl.

Spolkový soudní dvůr jako nejvyšší německý soud rozsudek po dovolání německé společnosti zrušil. Ujednání o tom, že příslušný je soud v Bonnu a platné je německé právo, je dle usnesení nutné vykládat tak, že strany byly povinny podávat žaloby týkající se smlouvy jen v místě, které bylo místně příslušné. Pokud soud, který zahájil řízení, prohlásí, že není příslušný, je nutné uhradit druhé straně náklady na odpovídající právní obranu.

Dopady na české firmy

Tím, že strany sjednaly ve smlouvě platnost německého práva a soudní příslušnost, vyjádřily svůj zájem vést spory jak v hmotněprávní, tak v procesní rovině předvídatelným způsobem. Tím si obě smluvní strany zajistily právní jistotu a učinily (i z ekonomického hlediska) procesní rizika předvídatelnými. Tímto způsobem se snažily vybrat konkrétní jurisdikci a zejména zamezit dodatečnému „forum shoppingu“, převodu soudních řízení z jednoho státu do druhého za účelem výhodnějšího právního postavení, některou ze smluvních stran.

Kromě toho strany tím, že sjednaly německé právo jako celek, uznaly obecnou zásadu, která vyplývá z ustanovení německého občanského zákoníku, že nesplnění smluvních povinností, včetně povinnosti zahájit řízení u stanoveného soudu, může vést k nároku na náhradu škody. Totéž platí pro zásadu, že jedna ze stran v občanskoprávním sporu je povinna nahradit druhé smluvní straně náklady na právní obranu.

Svou žalobou u federálního soudu v USA žalobce tuto povinnost zaviněně porušil, a stal se tak povinným k náhradě škody.

Toto rozhodnutí by mělo být analogicky použitelné i v českém právním světě. České firmy tak mohou do budoucna jednat s menším strachem a větším optimismem, pokud jim bude americký smluvní partner hrozit likvidační žalobou v USA. Samozřejmě je k tomu nutné mít sjednanou odpovídající soudní příslušnost v Čechách (vždy tvrdím, že sjednaná soudní příslušnost má v praxi hodnotu přinejmenším 20 procent z celého kontraktu) nebo rozhodčí doložku.

A co spotřebitelské žaloby? Tady nikomu sjednaná soudní příslušnost nepomůže. Z hlediska práva obchodních společností pomůže jen dobrý ring-fencing (vyčlenění aktiv) a dobré pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vadným výrobkem, které bude krýt i škody v USA.

Ale pozor, právě USA jsou bohužel často z pojištění vyloučeny.

Autor je řídící partner advokátní kanceláře bpv Braun Partners