Chvála H. Pottera

Premiér Andrej Babiš (ANO) uděloval o víkendu lekce z politického marketingu. Zatímco na Letné požadovalo 250 až 300 tisíc lidí jeho odchod a kladlo mu ultimáta, on se jako nejpopulárnější politik v zemi zaměřil hlavně na svoje publikum. A to velmi efektivně.

Především se vyhnul jakékoli konfrontaci a naopak zdůraznil, že „je skvělé, že lidi můžou vyjádřit svůj názor a nikdo je při tom neperzekvuje“. Využil tak základní fyzikální poučku, že síla se projevuje jen působením na jinou sílu a ve vztahu k ní. Energie vzedmutá na Letné se neměla do čeho opřít a trochu vyšuměla do prázdna. Navíc zabodoval fotografií s Harrym Potterem, respektive jeho hereckým představitelem Danielem Radcliffem, který momentálně natáčí v barrandovských ateliérech. Protože ruku na srdce, jeho fanoušci se v Česku počítají na miliony, zatímco demonstrantů bylo řádově méně.

Momentka ze setkání Babiše s představitelem Harryho Pottera navíc podtrhuje hlubší spřízněnost jejich světů. Rozdíl mezi běžným člověkem a oligarchou je totiž zhruba stejně nepřekročitelný jako rozdíl mezi mudlou a čarodějem. Není navíc racionálně zdůvodnitelné, proč by měl být Babiš lepší politik nebo Potter lepší čaroděj než ostatní. Všimněme si však, že J. K. Rowlingová se o to ani nepokouší. Zčásti je to predispozice, zčásti náhoda. Počítá se pouze iracionální víra v to, že hrdina byl vyvolen k tomu, aby vše zvládl. Popularita čaroděje s jizvou na čele přitom naznačuje, že v komplikovaném světě se raději víc lidí uchyluje ke slepé víře než ke snaze o porozumění.

Na společné fotografii se zkrátka fantazijní moc kouzel potkala se skutečným kouzlem moci. Rozdíl je zde pouze v tom, že zatímco liberální meritokracie sní v Potterovi svůj sen o legitimní autoritě elitních škol a odmítá relativizovat předěl mezi čaroději a mudly, pro politiky začíná být klíčová přízeň mnohem početnější skupiny mudlů.

Nelze se proto divit, že když francouzský filozof Michel Serres uvažuje o tom, jaký hrdina nejlépe vystihuje generaci dnešních mladých lidí v éře digitální revoluce, volí také jméno anglického chlapce Pottera. Jde však o někoho zcela jiného, Humphreyho Pottera z Birminghamu. Ten měl v roce 1713 za úkol ručně ovládat ventily u Newcomenova atmosférického parního stroje. Aby však unikl nudné práci, spojil ventily provázkem od káči s táhlem parního stroje, čímž se zapsal do dějin.

Rozdíl mezi oběma Pottery je přitom zásadní. První je vyvolený student elitní školy, po němž se chce, aby dokázal zvládnout svěřené úkoly v bitvě dobra a zla. Druhý je dělník, jejž lenost přiměla k tomu, aby se stal skutečným vynálezcem. Těžko si lze představit dva protikladnější hrdiny.

Zatímco liberální meritokracie sní v Potterovi svůj sen o legitimní autoritě elitních škol a odmítá relativizovat předěl mezi čaroději a mudly, pro politiky začíná být klíčová přízeň mnohem početnější skupiny mudlů