Berdych: Rakety jsem schoval do sklepa

PRAHA Včera ve tři odpoledne se Tomáš Berdych usadil v tiskovém středisku tenisové Sparty a hodinu povídal novinářům o své nyní už skončené tenisové kariéře i možných plánech do budoucna.

Co bude v příštích dnech, týdnech a měsících dělat? Rozhodně si chce od tenisu pořádně odpočinout a ani neplánuje exhibiční rozlučku. „Pan Černošek (tenisový manažer) na mě s podobným nápadem vyrukoval, ale nechtěl bych to brát tak, že se loučí Berdych. Rád si postupem času nějakou takovouto událost zkusím, nechci to ale pojmout rozlučkově. Myslím, že už toho loučení bylo více než dost, v tom jsem realista,“uvedl čtyřiatřicetiletý Berdych.

O čem někdejší světová čtyřka mluvila dál?

O poznání, že je konec: Nějakou chvíli už se to ve mně pralo, přestával jsem být stoprocentně zdravý. Nemohl jsem doběhnout míč na sto procent, dost mě to sráželo. Jednoho dne jsem se probudil a cítil jsem se prázdný, něco mě v tu chvíli jakoby opustilo, začala mi chybět síla. Přestal jsem mít motivaci i energii. Podstupovat ty nekonečné procedury s doktory pro mě nebylo, nechtěl jsem se trápit. Moje kariéra by si to nezasloužila, musel jsem si uvědomit, jaký hráč jsem byl.

O rozlučce na Turnaji mistrů: Moc jsem si to užil, bylo to pěkně spojené zrovna s Londýnem, kde jsem odehrál spoustu zápasů. Měl jsem čas zavzpomínat na jedny z nejhezčích okamžiků mé kariéry. Měli jsme pěkný program po městě, projeli jsme se i lodí. Těsně po rozlučce hrál svůj zápas Roger Federer, který za mnou přišel, povídal si se mnou a popřál mi hodně štěstí. To byl pro mě asi nejhezčí moment z rozlučky.

O úspěších: Asi největším zážitkem pro mě bylo finále Wimbledonu 2010, určitě musím zmínit úspěšné období v Davis Cupu, to bylo ale zase něco rozdílného. Obrovská hala, která fandila jenom nám, bojoval jsem za náš tým, to bylo taky moc pěkné období.

O chybějícím grandslamovém triumfu: To se stane, že se něco nepovede. Kdyby všichni všechno splnili, byla by to nuda. Samozřejmě by se mi líbilo mít doma nějaký pohár, ale nikdy jsem na kdyby nebyl. Beru to tak, i když to možná zní divně, že jsem hrál v nejtěžší možné éře, která v tenisu byla. Můžu být ale hrdý, že jsem se v tom pohyboval a každého alespoň jednou porazil.

O možném návratu k tenisu: Nevylučuji, že s k tenisu vrátím, nabídky by podle mě byly už teď, ale rakety dlouhou dobu nechci vidět, mám je schované ve sklepě.

RVoíczehočvtěotrečntěate na