I lidovci se museli vyrovnat se svou minulostí

Ti lidovci, kteří se sešli v říjnu 1989 v Savarinu, patřili k tzv. Obrodnému proudu ve straně. Dohodli se na manifestu, ve kterém žádali návrat strany ke křesťanství, vyzvali k demokracii a dodržování lidských práv. Ze známých politiků mezi obrodnou skupinu patřil například Jan Kasal.

Pro lidovce (někteří z nich měli, jak uvádí ve své studii historička Adéla Gjuričová, kontakty s křesťany v disentu) tím začal proces vyrovnání se s komunistickou minulostí, tou vlastní, byť Obrodný proud vznikl už v roce 1985. Vyrovnávání to bylo divoké...

Kdo si udělá cestu do lidoveckého archivu, nalezne pozoruhodný dopis z přelomu roku 1989 a 1990 (není datovaný). Napsala ho nová lidovecká elita v čele s Richardem Sacherem (píšeme o něm i v horním textu) a Josefem Bartončíkem a adresátem byl americký prezident George Bush. V dopise stálo: „Komunisté

Československé straně lidové prostřednictvím dosazených vůdců vnutili nedůstojnou a klamnou úlohu (…) Prostí členové však ideál pravé víry, demokracie a svobodné křesťanské a demokratické strany neopustili. Rozvíjeli je ve svých řadách, až se posléze otevřeně odvrátili od zkompromitovaného vedení strany a v podobě obrodného procesu dovedli toto úsilí k vítězství.“Tato formulace některým lidovcům nevoněla. Na sjezdu v dubnu 1990 proto žádali přece jen hlubší sebereflexi než prohlášení typu „byli jsme znásilnění komunisty, ale zůstali jsme věrní demokracii“. Neprosadili se. Příběh o nevinnosti běžných straníků zvítězil. Natolik, že lidovci byli jednou ze čtyř „historických stran“, které společně žádaly ještě před prvními svobodnými volbami v roce 1990 postavit KSČ mimo zákon. Z normalizačních lidovců se tak stali lidovci demokratičtí, lavice obžalovaných zůstala komunistům.

Autor je spolupracovníkem LN