V NDR se dokumenty trhaly a pálily

Po personálních změnách v čele NDR a pádu berlínské zdi pochopilo vedení Stasi, že éra této všemocné organizace se chýlí ke konci. Obří aparát s více než 90 tisíci zaměstnanci a asi dvojnásobným počtem neoficiálních spolupracovníků se sice stačil ještě přejmenovat, ale k plánované reorganizaci již nedošlo a 13. ledna 1990 bylo rozhodnuto o zrušení nechvalně proslulé tajné služby. První snahy o „mazání stop“začaly ještě za ministra pro státní bezpečnost Ericha Mielkeho. Rozsáhlou skartaci většinou brzdily přetížené skartovací stroje, a tak následovalo ruční trhání dokumentů a jejich pálení. Skartaci se snažili na řadě míst NDR zabránit občané, kteří se pokoušeli úřadovny Stasi obsadit.

Dne 4. prosince 1989 se jim to podařilo v Erfurtu, Lipsku či Rostocku, 15. ledna 1990 demonstranti obsadili i berlínskou centrálu. V úřadovnách bylo kromě archivních dokumentů nalezeno asi 16 tisíc plných papírových pytlů. Rozsah zničených dokumentů byl nakonec rozšířen v únoru 1990, kdy tamní parlament nařídil zničit data v elektronické podobě, aby se zabránilo jejich zneužití.

Skartaci se snažili v NDR zabránit občané. Obsadili i některé úřadovny Stasi.

Od roku 1992 existuje Úřad spolkového zmocněnce pro materiály Stasi (BStU). V jeho čele stáli pozdější prezident Joachim Gauck, Marianne Birthlerová a nyní Roland Jahn. Instituce zpracovává a zpřístupňuje archiválie Stasi, vydává publikace, připravuje výstavy a přednášky. Podle letos schválené novely zákona se sníží počet poboček BStU

FOTO ČTK

z dvanácti na pět. Do Spolkového archivu se přesunou archiválie, mj. 111 km textových dokumentů, dalších 47 km jich je na mikrofilmech, 41 milionů kartotéčních lístků, 1,8 milionu obrazových dokumentů nebo 15 500 pytlů skartovaných dokumentů, a budou zde digitalizovány. O přístup ke spisům si dosud požádalo 3,3 milionu Němců.