Lokalita z filmů i dětský ráj
Dvacet let žil malíř Jiří Trnka s rodinou v košířské usedlosti Turbová. Inspirativní místo dnes chátrá
PRAHA Stávala tady kaštanová alej, stáje a barokní holubník. Z mramorového „bazénu“pili nejdřív koně, později se v něm v parném létě koupaly děti. Usedlost Turbová v pražských Košířích zažívala za poslední velké války a těsně po ní období uměleckého a intelektuálního rozmachu. Obýval ji malíř a tvůrce animovaných filmů Jiří Trnka se svojí rodinou. Mezi návštěvníky se střídali básníci Vítězslav Nezval i František Hrubín, herci, filmaři a další kumštýři.
„Každý, kdo tam přišel, byl okouzlen,“popsala pro LN místo svého dětství Trnkova dcera Helena Trösterová.
Vzpomínání je to hořkosladké. „Turbovna“dnes chátrá před očima. Současný majitel do ní neinvestuje a původně barokní usedlost je na seznamu kriticky ohrožených památek.
Nesmrtelná zahrada
Bývalo ale lépe. A rodině slavného malíře pomohla k nastěhování do košířské usedlosti náhoda.
„Rodiče říkali, že když jim malý byt na nábřeží začal být malý– maminka už čekala druhé dítě –, vydal se táta taxíkem po městě a do večera objevil toto zvláštní místo, kde mu paní domácí poskytla nájem v přízemí své vily. Dobyl tak trochu pevnost, cedulka s nabídkou nájmu na dveřích byla docela malá, protože paní domácí se obávala nevítaných nájemníků, vždyť se psal rok 1939,“líčí Zuzana Ceplová – starší z Trnkových dcer z prvního manželství.
Skryta za vysokými zdmi připomínala usedlost hrad nebo pevnost i vzhledově. Malířova rodina obývala přízemí se čtyřmi pokoji. Trnka do bytu navrhl originální nábytek, obrovské místnosti s vysokými stropy vytápěla americká kamna. Středobodem byl ovšem ateliér.
„Vévodilo mu veliké půlkruhové okno, které dávalo opravdu hodně světla, protože vedlo do zahrady. Tím výhledem byl tatínek hodně inspirován. Zahrada působila až magicky. A před okny měl táta oblíbeného kosa, který tam vždycky něco ďobal. Je zachycený na spoustě ilustrací,“vzpomíná Trösterová.
Ostatně kniha Zahrada a stejnojmenná série krátkých animovaných filmů o dobrodružstvích pětice kluků v tajuplném sadu je zřejmě nejslavnějším dílem malíře a loutkaře Jiřího Trnky. Je populární dosud, což dokládá třeba aktuální výstava v kutnohorské Galerii Středočeského kraje či její poetické divadelní ztvárnění na Nové scéně zlaté kapličky.
„My si dodnes myslíme, že zahrada okolo Turbové byla předobrazem tátovy Zahrady; jen místo Venuše tam postavil trpaslíka a do houští kocoura a někam dozadu velrybu. Ale jedna plzeňská teta se zase domnívá, že to pravé místo je Mikulášský hřbitov v Plzni, kde si s tátou v mládí hráli. Táta nám nikdy neprozradil, jak je to doopravdy, ta zahrada je asi všude a nikde, prostě dětský ráj,“líčí Ceplová.
Trnkovy děti však i po desítkách let vědí, kde ležel jejich skutečný ráj. Na pozemcích v okolí košířské usedlosti zažívaly podobně skvělá dobrodružství jako chlapci v tatínkově díle.
„U bazénu byla nízká zídka a tam jsme pronikali do té velké zahrady. Vždy jsme se plížili, aby nás neviděla paní domácí. Stejně si však myslím, že o nás věděla, jen nás nechala, ať si děláme, co chceme,“říká Trösterová.
Obě sestry si společně se svým bratrem Jiřím (bohužel již zemřel – pozn. red.) hrávaly na indiány, svahy někdejších vinic jim v zimě sloužily jako ideální sáňkařské dráhy. Tajemství skrýval i samotný dům. O rozsáhlých půdách plných trámů a rozčleněných komůrkami sestry dodnes hovoří jako o svém dětském eldorádu. A co teprve v podzemí! „Bylo tam snad deset nejrůznějších sklepů, které jsme prolézali. Celý dům byl sice trošinku strašidelný, ale zároveň úžasně lákavý. Myslím, že i dnešní děti by byly okouzlené,“uvažuje mladší z obou sester.
Spolu s Trnkovou rodinou a „paní domácí“bydleli v Turbové i další lidé. Usedlost měla vrátnou i domovnici. Trösterová však vzpomíná hlavně na paní Hromádkovou, která byla původně vychovatelkou a pečovatelkou v rodině malíře Alfonse Muchy. Znala tak zároveň i jeho děti – spisovatele Jiřího a dceru Jaroslavu, která kráčela v otcových výtvarnických stopách. „Měla i portréty Muchovy rodiny ve svém pokojíku,“líčí Trösterová.
Z místa her je ruina
Kouzelné období však muselo skončit. Trnka a jeho paní Helena Chvojková se rozvedli. V roce 1958 musela rodina Turbovou opustit. Malíř žil se svou druhou ženou na Kampě, jeho předchozí manželka se s dcerami a synem odstěhovala do Podolí. Košířská „pevnost“však žila v nich.
„Turbovnu jsem oplakala a nikdy se mi po ní nepřestalo stýskat. Jen jednou jsem se tam šla po letech podívat a už to asi víckrát neudělám – je příliš smutné vidět, jak dnes vypadá. Nad postelí mi visí její obrázek, který nakreslil bratr. Taky ji měl rád,“uzavírá vzpomínání Ceplová.
Její smutek je opodstatněný. Kdo dnes jede po Jinonické dolů ke Klamovce, vidí za ošumělou zdí po levici ruiny kdysi výstavní vily královského rady Františka Xavera Turby. Omítka je opadaná, vchod zatlučený fošnami, z balkonku v patře roste bříza. Zdi hyzdí graffiti a výstražné nápisy. V památkovém katalogu je u vily varovný nápis „havarijní stav“.
Turbová patří zahraničnímu vlastníkovi. Předchozí majitelka zemřela a podle Trösterové nežijí ani její potomci. Záměry současného majitele jsou nejasné.