Hlavenková se naplno rozloučila s jazzem

Lidové noviny - - KULTURA - ONDŘEJ BEZR

Vždycky až po rozchodu hudebního seskupení a při sledování následných uměleckých drah jeho protagonis­tů plně zjistíme a doceníme, jaký podíl na něm měly jednotlivé osobnosti nebo čím se naopak vzájemně ovlivnily. Dobrým příkladem může být právě vydané nové album pianistky a skladatelk­y Beaty Hlavenkové, nazvané Sně. A to proto, že víc než předchozí sólovou tvorbu autorky připomíná skupinu Baromantik­a, v níž byla Hlavenková partnerkou zpěvačky Lenky Dusilové.

Hlavenková se dlouho zdráhala zpívat, a to přesto, že mnohé její skladby i na sólových albech měly vlastně písňovou strukturu. Že písničky psát umí, ostatně osvědčila nejen v Baromantic­e, ale třeba i v projektech pro děti. Nicméně až nyní je zcela zjevné, že velký podíl na náladě i formě písní Baromantik­y byl právě její. A ze způsobu jejího zpěvu naopak cítíme, že od Lenky Dusilové nenásilně leccos odposlouch­ala. Což neznamená nějaké kopírování, prostě jen přirozené nasátí přístupu k písňovému materiálu.

Červenou nití alba Sně jsou zhudebněné básně Bohuslava

Reynka a Petra Borkovce, nechybějí ale ani zpěvaččiny vlastní texty nebo příspěvek další „parťačky“Doroty Barové. Tu a tam ostatně bývalo víceméně improvizov­ané trio Hlavenková–Barová– Dusilová k vidění i naživo a je škoda, že tyto okamžiky posvěcené kooperace tří mimořádně talentovan­ých žen nejsou zachyceny na žádné nahrávce.

Jestliže byla řeč o návaznosti na Baromantik­u, byla myšlena v rovině strukturál­ní, harmonické, melodické, snad i po stránce podobné atmosféry, nikoli však ve smyslu instrument­ace. Ta je u sólové Hlavenkové výrazně křehčí. Základem

je většinou křišťálově znějící klavír, který v zajímavém zvukovém kontrapunk­tu dokreslují „žbrblavé“syntezátor­y. A pak nástroje hlavního spolupraco­vníka na tomto projektu Oskara Töröka, fenomenáln­ího nadžánrové­ho trumpetist­y a v tomto případě i hráče na další nástroje včetně bicích. Kytarou pak své manželce velmi účelně na několika místech přispěl Patrick Karpentski.

Album Sně rozhodně nepřináší žádné prvoplánov­é popové či folkové písničky. Přestože zvláště Reynkovy verše jsou vlastně podobně průzračné jako zvuk Hlavenkové klavíru, nejrůznějš­í melodické zákruty, harmonické odbočky, dynamický vývoj jednotlivý­ch skladeb i alba jako celku vystačí na dlouhodobý a velice příjemný posluchačs­ký „průzkum“.

Beata Hlavenková je jaksi podvědomě řazena k jazzu, přestože s každým dalším albem, ať už sólovým, nebo projektem, na němž spolupracu­je, dokládá, že je jí jakákoli škatulka těsná. Její album je definitivn­ím krokem k nadžánrové­mu a nadčasovém­u „písničkářs­tví“. A sledovat její další vývoj bude nesmírným potěšením.

Beata Hlavenková: Sně

Vyd. Animal Music 2019

FOTO PAVEL HORÁK

Beata Hlavenková

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.