Topka stále netuší, proč prohrává
TOP 09 má kormidelníka, potřebuje však lodivoda
Na kongresu TOP 09 jsme se jako voliči nedozvěděli nic. Slyšeli jsme stejné sliby i nářky, které jsme od čelných představitelů strany zvyklí slýchat již několik let. Jedinou změnou je fakt, že integrace opozičních uskupení se stala de facto součástí stranického programu. Je to výsledek poznání, že samostatně TOP 09 nepřežije.
Ovšem v sebereflexi strany či v analýze politické situace topkaři zůstávají ve svých tradičních „zákopech“. Demokracie jsme my a jen my, peklo jsou ti druzí. Tato rétorika vykazuje trhliny veliké jako schwarzenberské državy. Ilustruje je nejlépe předkongresový rozhovor s budoucí šéfkou strany Markétou Pekarovou Adamovou. Ta poukazuje oprávněně na fakt, že současná koalice při projednávání daňového balíčku porušila jednací řád sněmovny, a z toho vyvozuje, že ČSSD přestává být demokratickou stranou. Ovšem na připomínku, že něco podobného udělala TOP 09 spolu s ODS při projednávání zákona o narovnání s církvemi (restituce), nereaguje a zamluví to. V téhle reakci je obsažena slabost topky. Když děláme cokoli my, je to demokratické, dělají-li cokoli naši odpůrci, je to protidemokratické. Jenže ani voliči nejsou bez paměti, aby mohli tuhle simplexní dětinskou politiku přijmout za svou.
Strana se tváří, jako by voliči majoritně a zásadně řešili nějaký ideologický střet liberálů proti autoritářům. Jenže voliči jsou už jinde, tyhle nálepky, které si navíc strany samy přidělují bez ohledu na realitu (o víkendu jsme byli poprvé svědky toho, že si TOP 09 vybírala předsedu ze dvou kandidátů – a mnozí delegáti se z toho zajíkali blahem), už pro ně nic neznamenají.
Stranický předseda v současné politické situaci nemůže být kazatel, který opakuje poučky z učebnic politologie či teorie státu, nemůže to být kormidelník, který udá směr a to stačí. Strana v situaci topky potřebuje lodivoda. Takového, který v cestě za svým cílem ví, kde jsou zrádné mělčiny, zná útesy pod hladinou a obratně manévruje. Sebelépe napsaný obecný program je dnes straně k ničemu, když voliči neuvěří jejím představitelům.
I kdyby se malým stranám povedla integrace na výtečnou, ačkoli to je velmi nepravděpodobné z důvodů osobních animozit jejich vůdců, dosáhly by na strop svých možností cca 15 procent. Jenže potřebují daleko víc. Lepšího výsledku nemohou dosáhnout, aniž voliče přesvědčí, že neusilují o jediné – návrat do doby před nástupem hnutí ANO a Pirátů. Že jejich programem není: chceme vládnout stejně, jako jsme vládli ve „zlatých časech“, kdy jsme nakupovali poslance, psali jsme zákony v zájmu energetických baronů a exekutorských a hazardních mafií, smáli jsme se voličům a pečovali jsme o stav, ve kterém je normální, že Marek Dalík si půlku svého trestu odsedí v luxusních podmínkách.
Neprovede-li topka (a i ostatní strany) alespoň nějakou podstatnou reflexi svých vládních chyb a spolehne se na politiku Antibabiš, může se lehce stát, že se tento opoziční segment promění v komunisty nové doby. Tedy v klub nostalgicky vzpomínající na to, jak bylo báječně, když vládl, a obyvatelé téhle republiky budou své skutečné problémy řešit s někým jiným. Jak to zpívá David Koller? Už se nechcem nikdy vracet tam, kde nám bylo mizerně...
Neprovede-li topka reflexi svých vládních chyb a spolehne se na politiku Antibabiš, může se lehce stát, že se promění v komunisty nové doby. Tedy v klub nostalgicky vzpomínající na to, jak bylo báječně, když vládl.