Trnkovy komnaty dokořán
Nalezený přítel jde do kin
Expozice V zahradách imaginace, otevřená v Galerii Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře u příležitosti padesátého výročí úmrtí Jiřího Trnky, je podstatně více než jen umělcovou retrospektivou.
Velkorysý výstavní projekt, o němž se mluvilo již během jeho příprav, předčil mnohá očekávání. Ambici připomenout jednoho z nejoblíbenějších ilustrátorů a nejslavnějších českých tvůrců animovaného filmu Jiřího Trnku (1912–1969) realizátoři zhmotnili téměř teatrálním způsobem. Jejich koncepce vtahuje dospělé i dětské diváky do říše loutek, do dějů knižních a filmových příběhů velmi sugestivně a promyšleně. Každý sál skýtá překvapení, spočívá v plejádě exponátů i v samotném řešení instalace nabízející divákovi nezvyklé možnosti pohledu.
Například restaurované loutky z Trnkova velkofilmu Sen noci svatojánské, které nebyly dosud vystaveny, si návštěvníci neprohlížejí přes sklo. Postavičky jsou rozestavěny volně na polici, stejně tak divadelní marionety, které pózují na obrovském stole. Jejich bezprostřední komunikace s diváky je zážitkem nejen pro generace, které na Trnkově tvorbě vyrostly. Možná jim nikdy nebyly Trnkovy figurky tak blízké jako na této výstavě.
Z expozice, složené z mnoha prvků mapujících rozsáhlé Trnkovo dílo, vyzařuje velká dávka citu, kterou do ní vtiskl kurátor výstavy, umělcův syn Jan Trnka. „Jsem výtvarník, ne kunsthistorik, moje představa byla vytvořit expozici více scénickou než formálně popisnou,“říká Jan Trnka. A dodává, že jeho slavný předek je vnímán jako klasik z čítanek, což s sebou přináší určité odživotnění umělce i jeho díla. „Jenže já si otce pamatuji jako velkého mága a čaroděje, chtěl lidi, zvláště pak děti, okouzlovat, ohromovat, rozesmávat, dojímat i strašit, prostě bavit. A jsem přesvědčen, že tuto schopnost má jeho dílo stále.“
Na otázku, s jakými pocity vybíral exponáty, Jan Trnka přiznal, že k řadě z nich má velmi osobní vztah. „Třeba k loutce svatého Prokopa z filmu Špalíček, což je otcův nejstarší loutkový film z roku 1947. Dochované marionety potřebovaly důkladnou rekonstrukci, Prokop nikoli. Odolává času stejně jako výhrůžkám pekelníka v pohádkovém příběhu, snad nad ním skutečně drží ochrannou ruku vyšší moc.“
Výstavu, zabírající několik prostor galerie, rozdělil Jan Trnka na dvě hlavní části, které by měly uspokojit návštěvníky několika generací. „Dospělému divákovi jsem chtěl dopřát chvilkový únik do říše fantazie. Klika u dveří, kterými musí projít do světa dětí, je proto umístěna tak, aby mu byla pod bradu jako když byl malý. Pak se ocitne v ateliéru umělce, kde je všechno větší. Stůl má rozměry tří pingpongových stolů, loutkové divadýlko si velikostí nezadá se scénou Národního divadla a do postele, umístěné v sále s videoprojekcí, se vejde šest lidí,“říká Jan Trnka.
Osobnost a tvorbu Jiřího Trnky připomíná také dokument Jiří Trnka – Nalezený přítel, který vznikl v česko-francouzské koprodukci a v kinech se bude promítat od 28. listopadu. Režisér Joël Farges pátrá po osudu Jiřího Trnky, autora filmů jeho dětství. Při svých cestách do Československa se seznámil s Terezou Brdečkovou a společně se snaží nalézt odpověď na otázku, kdo byl Jiří Trnka.
Druhou část, nazvanou Trnkova zahrada 2, připravil Jan Trnka se synem Matyášem. Tvoří ji unikátní interaktivní hry a atrakce určené především dětem. Jsou vesměs natolik zdařilé, že se do honění kocoura, lovení netopýrů nebo sledování pohádek vleže na nebeském stropě nechává vtáhnout i jejich dospělý doprovod.
Expozice je reprezentativní ukázkou všech nejdůležitějších oblastí, kterým se Jiří Trnka věnoval – je představen jako loutkář, ilustrátor, filmař, spisovatel, malíř, sochař. Přestože jím vytvořené postavy jsou notoricky známé a výstava se může jevit jen jako příležitost k sentimentálnímu vzpomínání, aniž by přinesla cokoli nového, není tomu tak.
Na rozdíl od předešlých Trnkových expozic jsou v GASK vystavena díla z ranných let autorovy tvorby a již zmíněné loutky z filmu Sen noci svatojánské, nákladně zrestaurované právě pro tuto příležitost. K atraktivitě výstavy přispívá také řada originálních audiovizuálních projekcí a instalací. „Každá tvůrčí oblast mého otce je nově sumarizována současným jazykem. Na scéně loutkového divadýlka vystupují marionety, které žádný ze současníků neviděl hrát, je tu virtuální knihovna, v ní ožívají ilustrace jeho nejznámějších knih, zrcadlo, v němž se mění otcova tvář v proměnách času, sochy tančící na měsíci, výtah přivážející z pomyslného depozitáře pohřbeného v hlubinách času staré loutky z jeho filmů, aby si ještě naposledy zahrály a rozloučily se s divákem,“vyjmenovává některé z nich Jan Trnka. V neposlední řadě vyzdvihuje animované životopisné album. Půlhodinová projekce připomíná i nelehký úděl Jiřího Trnky nuceného pracovat v proměnlivé, společensky náročné a mnohdy absurdní době.
V zahradách imaginace
Kurátor: Jan Trnka GASK Kutná Hora, do 19. 4.
Autorka je publicistka