Proč je v Brně ulice Arne Nováka
Před 80 lety zemřel rektor Masarykovy univerzity, literární historik a kritik, ale též sloupkař LN
Arne Novák, litomyšlský rodák žijící v Praze a docent habilitovaný na Univerzitě Karlově, byl v roce 1920 povolán do Brna na místo profesora české literatury na Masarykově univerzitě, zřízené rok předtím. Čtyřicetiletý vědec a pedagog měl za sebou působení na středních školách a publikační zkušenosti. Bylo to deset let, co vyšly v Olomouci sedmisetstránkové Stručné dějiny literatury české, předobraz jeho monumentálních 1800stránkových Přehledných dějin literatury české od nejstarších dob až po naše dny (1936–39). Brzo získal prestiž uznávaného literárního historika, kritika a autora literárněhistorických monografií. Novákova schopnost pamatovat si množství fakt se snoubila s jejich jazykově bohatou interpretací. Jeho přednášky a proslovy byly nepřetržitým proudem myšlenek a náročně stavěných souvětí, udivujícím „větným vodopádem“.
Zároveň započala jeho trvalá spolupráce s redakcí Lidových novin jako literárního a výtvarného referenta. Byl považován za „vynikající a pro nás nezbytnou akvizici“(Bass) – nejenže „věděl vše“, ale prokazoval svou pohotovost. Kvůli aktualitě nebo nekrologu vytáhli Nováka z hlediště divadla nebo ho přivolali k telefonu na venkovské poště. Stejně jako přednášel, uchvácen látkou, hodinu bez přerušení, zaváhání a ztráty souvislostí, okamžitě a spatra diktoval do redakce, kde stenograf sotva stačil tok jeho řeči zaznamenávat.
Vtipné a poučné psaní
Když se na první straně Lidových novin jako protiváha politického úvodníku objevil 3. června 1920 první, kurzivou sázený sloupek novináře K. Z. Klímy, profesor Arne Novák se už v říjnu k žánrové novince přidal. Zařazení mezi sloupkaře – Čapka, Basse a další – přikládal váhu: odhodiv skromnost, sám o sobě napsal, že v LN „otiskuje Arne Novák své formálně vybroušené, tu ironicky posměšné, onde slavnostně vznosné entrefillety literární a umělecké“. Ze sloupků do roku 1925 vydal pak výbor Hovory okamžiků. Přestože vtipné a poučné texty psal dalších čtrnáct let, nový knižní výbor neuspořádal. Učinil tak až Jiří Opelík, literární historik z generace o půl století mladší, antologií sloupků v Lidových novinách 1926–39 se slibným názvem Nic malého neuzříš... (2019).
V lednu 1925 měl Novák v taláru děkana filozofické fakulty proslov při jmenování Leoše Janáčka čestným doktorem, prvním v historii Masarykovy univerzity. V květnu 1938 byl zvolen jejím rektorem. Po Mnichovu se nepřipojil k ustrašenému opatrnictví, a zdržel se lamentací a osobních výpadů. Svůj tradicionalistický postoj vyjádřil v Lidových novinách 7. října:
„Jeť národ, skládající se stejně z nenarozených jako z mrtvých a živoucích, souhrnem neomezených možností pro budoucnost . ... Proto národ sám sebe hodný nepřijme žádný ústrk bez protestu ... nesmíří se s územní ztrátou, aniž si uloží odhodlání získati uloupenou půdu zpět; na chvilkové pokoření odpoví především snahou dobrati se soustavnou prací a po případě i brannými prostředky oné moci, jaké požíval v dobách svého nejšťastnějšího rozkvětu.“To byla výjimečně přímočará výzva. Pro blízkou i vzdálenou budoucnost vyslovil memento: „Národ se smí na čas přizpůsobit nepříznivým poměrům, které ho srazily, ale nesmí se s nimi trvale smířiti...“
Pro komunisty jen „vědec“Když v protektorátním tisku demokracie umlkla, využíval Arne Novák možnost burcovat ponížený národ ve svých promočních proslovech. A oproti tehdejším zvyklostem byl zvolen rektorem univerzity pro další školní rok 1939/40. Toto své poslání však nenaplnil; v Poličce 26. listopadu 1939 zemřel na zápal pohrudnice. Předčasný odchod ho uchránil před perzekucí za války i po únoru 1948. Komunistický režim ho zavrhl stejně jako jeho přítele, historika Josefa Pekaře. Propagandistická brožurka označila v roce 1952 „arnenovákovštinu“za infekci, jíž byly otravovány generace učitelů tím, že čerpali z Přehledných dějin, protože jiná tak obsažná příručka není. Teprve 90. léta sňala z Arne Nováka nálepku buržoazního „vědce“(včetně urážlivých uvozovek) s konstatováním, že jeho literárnědějepisné přehledy nebyly překonány.