Šmejdi jen vyměnili metody

na Úřad pro ochranu osobních údajů. Případně o to požádat své blízké.

Rozhovor s nabízeči a nutiči – a to se týká i neodolatelných mobilních tarifů nebo penzijních pojištění z bank – můžete vlídně, ale důsledně odmítnout slovy: „Prosím, už mi příště nevolejte. Až budu mít zájem, ozvu se sám.“

Pozor na dárky

Pozor si dejte především v případech, kdy jsou nabízeny nějaké dárky, bonusy či produkty zdarma. Nic na světě není zdarma a od cizích osob a firem to platí dvojnásob. Varovným signálem je také časově omezená nabídka, která se nebude opakovat. Věděli jste, že dnes stačí váš souhlas na dálku po telefonu? Můžete se nachytat, i když fyzicky nic nepodepíšete. To se ale nyní změní. Přesto platí, že opatrnosti není nikdy dost, a s tímto výčtem bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Pro všechny body platí jedna společná věc – naprosto nejsnadnějším řešením je říkat „ne“.

Neotevírat, neotevírat, neotevírat Jedněmi z nejaktivnějších jsou v současnosti takzvaní „energetičtí šmejdi“, kteří lidem nabízí „levnější energii“. Dalšími převleky jsou různí kontroloři, revizoři a zástupci všelijakých seriózních společností. Jenže platí jedno pravidlo. Žádný kontrolor se nevynořuje znenadání.

O tom, že bude v domě probíhat kontrola elektřiny, topení, plynu, vodoměru… prostě čehokoliv, musejí nájemníci být předem informováni veřejně na vývěsní tabuli, případně správcem či osobou, která se o dům stará. Zkrátka nějakou oficiální cestou v dostatečném předstihu.

Pokud o ničem takovém nevíte – a je jedno, že jste třeba vzkaz na nástěnce přehlédli – neotevírejte. Ověřte si situaci telefonátem sousedům nebo prostě počkejte. Vždycky je lepší riskovat, že se na vás správce domu bude mračit a že skutečného plynaře nebo topenáře zdržujete, než si do bytu vpustit šmejda.

Pozor! Velký respekt vzbuzují uniformy. Jenže vy nejste povinni otevřít ani policii, jakkoliv vám do kukátka nastrkuje průkaz. Může být falešný. Takovou návštěvu si telefonicky ověřte přímo na policii. Případně chtějte, aby zazvonili na jakéhokoliv souseda z domu a ten byl svědkem ve chvíli, kdy otevřete.

Mimochodem u seniorů by měla být minimální pojistka: po ruce telefonní číslo – buď na rodinné příslušníky, přátele, důvěryhodnou sousedku, známé, nebo i tísňovou linku. Aby se – kdykoliv se na ně někdo dobývá – mohli poradit nebo jen vyslat signál, že se něco divného děje. Raději vysílat signál SOS zbytečně než pozdě.

Autor je politik a ekonom