NATO bude diskutovat o přežití
Lídři členských zemí Severoatlantické aliance se na londýnském summitu pokusí najít kompromis s Tureckem. Budou se bavit i o tom, jak dál.
LONDÝN/PRAHA Oficiálně se mají na summitu NATO řešit dnes a zítra výdaje na obranu a strategické schopnosti, ve skutečnosti půjde o přežití. Po sedmdesáti letech existence se totiž Severoatlantická aliance dostala do stavu, kdy prochází kvůli dvěma členům s nejsilnějšími armádami krizí soudržnosti. Nevyzpytatelný americký prezident Donald Trump se odvrací od Evropy a nechává ji se starostmi o bezpečnost samotnou, diktátorský turecký lídr Recep Tayyip Erdogan se zase ve spolupráci s Ruskem pustil do riskantní mocenské hry v Sýrii.
Účastní se i německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron. Česko reprezentuje prezident Miloš Zeman a ministři zahraničí a obrany Tomáš Petříček (ČSSD) a Lubomír Metnar (ANO).
Méně USA, více Evropy
Podle listu The New York Times má místo konání Londýn symbolizovat, že Británie i po brexitu zůstává politicky součástí Evropy a hodlá se podílet na kolektivní obraně. Ta kvůli přesměrování amerických priorit, které se soustředí více na Čínu jako rychle rostoucí ekonomickou a vojenskou velmoc, bude víc a do budoucna možná zcela evropskou záležitostí.
USA chtějí snížit příspěvek do společné alianční pokladny z 22 na 16 procent a dlouhodobě tlačí na zvyšování národních obranných výdajů. Ty se v poslední době skutečně výrazně zvedly. Podle generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga letos dosáhne stanoveného cíle dvou procent hrubého domácího produktu devět zemí, mimo jiné například i Bulharsko.
Česko dává kolem 1,2 procenta a dvouprocentních výdajů hodlá dosáhnout v roce 2024. O moc lepší není ale ani Německo s 1,35 procenta – požadovaných dvou procent chce dosáhnout až začátkem třicátých let.
Financování není věcí, která by se na summitu měla zásadním způsobem vyřešit, tedy pokud
Trump nepřijde (a to nelze vyloučit) s nějakým překvapivým prohlášením. Spíš půjde o dlouhodobé vize Aliance jako evropského uskupení a dilema, zda se dále rozšiřovat o Gruzii a Ukrajinu.
Podle The New York Times bude výsledkem krátké komuniké zmiňující financování, vytyčení dalšího kurzu v Afghánistánu, potřebu rozvíjet moderní technologie včetně umělé inteligence a odstavec věnovaný Rusku, zdůrazňující nutnost odstrašení a zároveň dialogu.
Turecké usmiřování
Ta zajímavější část se bude zřejmě odehrávat v zákulisí a mezi řádky. V Londýně totiž bude důležitá čtyřka Trump, Erdogan, Merkelová a Macron. Ten vzbudil pozdvižení svým rozhovorem pro týdeník The Economist, kdy stav
NATO definoval jako „mozkovou smrt“.
Jde podle něj o souběh faktorů zaviněných USA, které prý svá strategická rozhodnutí se svými partnery v NATO nekoordinují. Francouzský lídr kritizoval i Turecko za invazi do Sýrie. „Pokud se režim syrského prezidenta Baššára Asada rozhodne odpovědět na akce Turecka, zapojíme se?“ptá se Macron. Zpochybnil tak nejdůležitější segment Aliance, článek pět Washingtonské smlouvy, který říká, že útok proti jedné členské zemi je útokem proti všem a ostatní jí musí přijít na pomoc.
S článkem pět NATO stojí a padá, spoléhají na něj třeba pobaltské země, Polsko i Norsko, které mají hranice s Ruskem a čelí jeho vzrůstajícím imperiálním ambicím i různým formám hybridní války. Ankara v této situaci odmítá podpořit alianční plán posil pro severovýchod, pokud jí NATO neposkytne větší podporu v boji proti kurdským milicím YPG na severu Sýrie.
„Ve skutečnosti Turecko není proti Baltskému obrannému plánu, ale očekává solidaritu, pokud jde o teroristické nebezpečí,“píše komentátor provládního listu Daily Sabah Burhanettin Duran. Erdoganovo Turecko totiž považuje YPG za teroristy a bojí se radikalizace Kurdů na svém území.
Turecká média, z většiny kontrolovaná vládou, na druhou stranu věnují summitu značnou pozornost a snaží se přesvědčit, že Aliance Turecko potřebuje. Totéž tvrdí i šéf NATO Stoltenberg a kromě Macrona i lídři dalších klíčových zemí. Naděje na kompromis tu tedy stále je.