Greta má vliv i na bankovnictví

Mojmír Hampl (44)

Česko podceňuje nutnou diskusi o tom, jak naplnit koncept udržitelnosti. „Například nemáme jasnou definici toho, jestli jaderná energetika spadá, nebo nespadá do kategorie udržitelná,“říká Mojmír Hampl, partner poradenské společnosti KPMG a někdejší viceguvernér České národní banky. „Pokud Evropská unie definitivně vyhodnotí jadernou energii jako nežádoucí, musely by banky přestat financovat nejen ČEZ, ale i vládu, která největší energetickou firmu vlastní.“

LN Christine Lagardeová má za sebou první měsíc v čele Evropské centrální banky (ECB). Napětí kolem ní by se dalo krájet. Co z toho bude?

Myslím, že svět financí bude nakonec chtě nechtě reagovat, ať už spontánně, anebo nedobrovolně, na vše, co se děje v celém vyspělém světě ohledně jednoho tématu, které se nazývá udržitelnost.

LN Co to vlastně znamená, ta udržitelnost?

Když to řeknu úplně triviálně, Greta Thunbergová má na atmosféru, která ovlivňuje bankovnictví, větší vliv než někteří otcové zakladatelé celého finančního systému. To je atmosféra dneška. Západní svět, nebo aspoň jeho kritická část říká, že žijeme neudržitelně, náš život na planetě je neudržitelný, musíme s tím něco dělat.

Můj skromný odhad situace je, že to bude mít vliv i na to, jak vypadají finance, jak vypadá finanční systém, krevní oběh ekonomiky. Nezůstane to bez následků.

LN Kam až jdou ty vaše představy?

Rozdělil bych to na dvě části. První – co budou bankéři, komerční i centrální, dělat sami, ze svého vlastního rozhodnutí. A jak víte, existují bankovní skupiny, které dobrovolně říkají: Nechceme financovat některé typy aktivit. Například ty, které souvisejí s uhlím. Říkají tomu rozšířená verze corporate social responsibility, tedy sociální odpovědnosti firem.

A druhá část je to, co se bude dít nedobrovolně. Co budou finanční společnosti, tedy banky, pojišťovny a investiční fondy, nuceny dělat, pokud se atmosféra, v níž teď žijeme, přemění na základní politickou linii vyspělého světa. Řekl bych, že je pravděpodobné, že se tak stane. A pokud jde ve vyspělém světě někdo rychleji než ostatní, je to Evropská unie. Takže bych očekával, že Evropská unie bude první skupinou zemí ve vyspělém světě, která v oblasti donucovací nebo regulatorní bude chtít jít dál než ostatní.

LN Co to bude znamenat pro banky? Změní se pravidla jejich podnikání? Bude účel projektu, který má být financován, důležitější než jeho návratnost?

To je velká otázka. Myslím, že o tom se teď vede ta podstatná diskuse, jejíž odrazy bohužel v českém veřejném životě moc nezaznamenávám. Což mne mrzí, protože to opravdu pokládám za důležité. Jestli to tak bude, nevíme.

Existuje skupina centrálních bankéřů, kteří trvají na tom, že k plnění cíle udržitelnosti nemáme primárně používat dohled nad finančním sektorem. Že změkčování nebo zpřísňování pravidel obezřetnosti podnikání bank, jako je kapitálová přiměřenost, likvidita a další, není přípustné. Stoupence této myšlenky v západní Evropě znám, zejména jsou to třeba představitelé dohledu a centrálních bank ze Švédska a z Německa. Jedním z těch, kdo na tomhle trvají, je šéf německé centrální banky Jens Weidmann. Jasně říká, že pokud politika chce dosahovat nějakých cílů, nechť tak činí jinými metodami.

Ale pak je tady jiná skupina. A ta říká, že finanční sektor má tu výhodu, že má peníze a že právě z tohoto důvodu se má na plnění tohoto politického cíle podílet.

LN Který z těch dvou táborů má větší sílu?

Názor „pojďme použít finanční sektor pro dosažení zelených politických cílů“má poměrně silnou podporu některých panevropských institucí, Evropského parlamentu nebo Evropské komise. To jsem sám zažil. Ale lidé, kteří mají na starosti stabilitu finančního sektoru, často tvrdí opak: Touto cestou nepostupujme, nechť jsou voleny jiné cesty typu karbonových daní. O tom se teď povede debata.

LN Takže Švédsko a Německo jsou proti?

To ne, v obou zemích najdete stoupence jedné či druhé myšlenky. Myšlenka změnit fungování finančního sektoru směrem k tomu, že banky by nebyly primárně institucemi na dosahování krátkodobého zisku, ale institucemi, které přímo v jádru mají motto „financujme jen to udržitelné, zelené“, je typicky spíš na straně politiků.

K táboru odpůrců této myšlenky patří spíš technokraté. Ti, kteří skutečně vědí, co je vnitřek finanční instituce, co je dohled, striktní pravidla obezřetnosti fungování finančních institucí. A vědí, jak se ta pravidla za poslední dobu, od počátku finanční a ekonomické krize 2008, velmi výrazně měnila. Takže bych to spíš bral jako politický versus technokratický souboj napříč zeměmi.

Koneckonců – zkuste říci, kde stojí Česká republika. Takovou odpověď asi nezískáte moc jednoduše. Já jsem silný stoupenec toho technokratického přístupu.

LN Pokud EU řekla, že půjde touto cestou, odkud by vyšel povel?

Muselo by to mít podobu politického rozhodnutí, které povede k nějaké panevropské legislativě. Rozhodl by o tom triumvirát Evropská rada, Evropská komise a Evropský parlament.

LN Nakolik je podle vás realistické, že unijní politici tímto směrem skutečně zavelí?

Vůbec to není vyloučeno. A nová Komise i nový Evropský parlament se jasně vyjádřily, že tohle má být jedna z prioritních oblastí. Oproti tomu, co jsem si myslel v roce 2017 nebo 2018, bych si nyní vsadil na větší rychlost.

LN K čemu tohle povede?

Spíše řeknu, k čemu by to nemělo vést a čeho bychom se měli vyvarovat: aby se z finančních institucí stalo něco jako podniky veřejné služby. Něco jako neziskovky, které mají jako primární cíl dosahování nějakého politického záměru. Měly by zůstat obchodními společnostmi založenými na principu dosahování zisku a maximalizace své hodnoty pro akcionáře. A při minimalizaci rizika, což jim stanovuje existující regulace.

Úvaha o udržitelnosti nebo neudržitelnosti je silné politické téma a silná politická témata mají velké důsledky. Obávám se ovšem, že v Evropě máme našlápnuto více než jinde.

Například nemáme jasnou definici toho, jestli jaderná energetika spadá, nebo nespadá do kategorie udržitelná. Tím pádem můžeme očekávat, že verdikt, jestli jádro bude zařazeno do kategorie podporovat, anebo naopak zničit, nakonec bude většinovým politickým rozhodnutím. Myslím, že minimálně tato otázka a její závažnost by v českém kontextu mohly někoho trknout.

LN Co z toho plyne pro lidi?

Kdyby jádro bylo označeno za neudržitelnou technologii, mohlo by to v konečném důsledku vést až k situaci, že by žádná banka nesměla ČEZ poskytnout úvěr, koupit akcie ČEZ, nesměla koupit dluhopis ČEZ. A že by možná nakonec žádná banka nesměla koupit dluhopis české vlády, protože vláda majoritně vlastní výrobce jaderné energie. To jenom abychom si to zkusili představit na něčem, co je hmatatelné.

LN Pokud by se z bank staly „neziskovky“, co by to přineslo? Zdražení úvěrů a poplatků?

Vy po mně chcete popsat přímočarou cestu k peněžence lidí. Ale ta nevede přes finanční instituce. Musím vám nejprve odpovědět otázkou: Pokud věříte, že náš život na této planetě je neudržitelný, jaké jsou důsledky takového uvažování? Jsou jednoduché: máte méně spotřebovávat a vše má být dražší. A to se týká čehokoli, nepochybně máte méně cestovat, létat, nejíst maso, nedělat jakékoliv aktivity, které posilují tu neudržitelnost. To je mnohem silnější zásah do života lidí než přes finanční instituce, které by byly jen nástrojem.

Já jsem ale optimista. Když zapomenete na ty hrůzné okamžiky špatných myšlenek, které se přeměnily ve zbraně ve 20. století, vidíme 150 let permanentního bohatnutí neustále se zvětšující světové populace. Ale ať už si člověk myslí cokoliv, je otázka, jaké nástroje

Absolvoval VŠE v Praze

■

a University of Surrey ve Velké Británii.

V letech 1996–1997 byl

■

redaktorem týdeníku Respekt, poté půl roku zastával funkci mluvčího ODA.

Od roku 1998 působil v měnové

■

sekci ČNB jako analytik, od roku 2002 pak jako ekonom v České spořitelně.

V roce 2004 se stal členem

■

představenstva a vrchním ředitelem České konsolidační agentury.

Od roku 2006 byl v Bankovní

■

radě ČNB, v letech 2008–2018 coby viceguvernér ČNB.

LN ECB pokračuje v kurzu záporných úrokových sazeb a zároveň v listopadu obnovila takzvané kvantitativní uvolňování, tedy masový odkup cenných papírů od bank i podniků. Proč to dělá a kam to povede?

Myslím si, že ECB je ve velice obtížné situaci. Prošla jedním celým hospodářským cyklem, aniž by byla schopna se vrátit s úrokovými sazbami někam k normálu – na rozdíl třeba od České centrální banky. Dnes už téměř všechny členské země eurozóny mají pocit, že měnová politika není v jejich prospěch, jižní země stejně jako severní. Zároveň je eurozóna v situaci, kdy jí klesá inflace, začíná se vzdalovat cíli, klesají inflační očekávání, takže by měla začít něco dělat.

Musíte si představit, že kolem ECB je ze všech stran oheň – ze severu, z jihu, ze strany reálného ekonomického vývoje. A není moc způsobů, jak takto konstruovaná ECB, to znamená federální instituce v neexistující federaci, může reagovat. A já rozumím tomu, že striktní zastánci dosahování inflačního cíle uvažují, že je potřeba v této situaci ekonomiku trošku stimulovat. Problém ale je, že toto uvažování je napadáno i ze strany otců zakladatelů eurozóny. Viz to slavné memorandum bývalých centrálních bankéřů ECB, vydané na začátku října...

Čili ECB je v nesmírně obtížné situaci, kdy do jejího čela přichází člověk, který je brán spíše jako bývalý politik, ne jako technokrat. A kdy má sazby, které se nevrátily zpátky k normálu. A měnovou zónu, v níž skoro všichni mohou tvrdit, že měnová politika pro ně není optimální. A kdy se zároveň otřásá základ, na němž je centrální banka postavena, a to cíl, kterého má dosahovat, podstata její měnové politiky.

Paradoxně nynější časy, na rozdíl od těch krizových, kdy se všichni semkli, vedou k většímu rozkližování základu ECB a celé eurozóny.

Banky by měly zůstat obchodními společnostmi založenými na principu dosahování zisku a maximalizace své hodnoty pro akcionáře. A při minimalizaci rizika, což jim stanovuje existující regulace.