Dress code pro učitele platí málokde
Některé školy zavádějí office style: společenský oděv, který ale ponechává prostor pro osobitost. Sandály a kraťasy se však nenosí
Jeho specialitou jsou obleky, které nosí v zimě i v létě. „Nakupuji v second handech, kde mají prakticky nové oblečení velmi levně, takže toho mám hodně. Nosím, co mě zaujme, mám několik nových outfitů za měsíc,“říká Křišťan a dodává, že rád s oblečením pracuje kreativně: „Vezmu si do školy roztrhané džíny, maskáče, přijdu bos. I obleky nosím jinak, s výraznými šperky, s teniskami, kšiltovkami. Obleky nejsou nepohodlné, nebojím se v nich strávit víkend a dělat túry po horách. Dá se v nich i v pohodě běhat. Rád se oblékáním bavím.“
Móda je zábava i pro Lenku Štochlovou, která učí na gymnáziu. Mezi kolegy je nepřehlédnutelná. „Chodím velmi osobitě oblékaná. Nebojím se barev a mám ráda módní výstřelky. Ráda na sebe upozorňuji. Nosím nejraději šaty různých střihů, různých barev a barevné punčochy. Outfit doplním často nějakým náhrdelníkem, náušnicemi a botami, vše samozřejmě sladěné, nevypadám jako klaun,“směje se. Tvrdí, že jejího stylu si všímají i studenti. Loni dokonce od svých maturantů dostala poukázku na nákup oblečení. „Jednou mi jeden klučina řekl, že mám šaty snad na 365 dní v roce. Holky zase prosí, až prý budu třídit šatník, ať na ně myslím. Zastávám názor, že člověk se ani tak nemusí oblékat úměrně svému věku, jako spíš podle toho, jak se cítí.“Vedení na Lenčiny modely obvykle nijak nereaguje, a míru „přijatelnosti“si tedy nastavuje sama. Co si na sebe ale nikdy nevezme, jsou průhledné materiály, hluboké výstřihy nebo příliš krátké sukně a šaty. Ve vyzývavém oblečení se totiž necítí dobře, jako učitelka chce vypadat reprezentativně.
Pozor na výstřihy a minisukně!
S adekvátním oblékáním mívají někdy problém čerstvé absolventky pedagogických fakult. Nezřídka jsou to drobné, velmi mladě vyhlížející ženy, které se potřebují v začátcích před katedrou vizuálně odlišit od studentů, ale nechtějí si zbytečně přidávat léta usedlým oblečením. Jedna taková začínající pedagožka se pod přezdívkou Bini obrátila s dotazem i na fórum webu Módní peklo: „Nemám vyloženě vyhraněný styl, nosím ráda elegantnější oblečení a podpatky, ale i džíny a tenisky. Říkám si, že hezké lodičky by mě mohly udělat trochu starší, k tomu nějaká sukně a halenka, nevím. Co mi poradíte?“Dotaz oslovil několik zkušenějších učitelek, které své mladší kolegyni poskytly řadu dobrých (a praxí ověřených) rad.
Například bývalá pedagožka s přezdívkou Bossygirl napsala: „Děti a dospívající dovedou být velice kritičtí pozorovatelé. Je určitě namístě dát najevo své odlišné postavení, klást důraz na eleganci a kvalitu. Povolit pak můžete na mimoškolních akcích a podobně. Pozor na nedostatky jako potrhání, skvrny, oka na punčošce. Učitelka je trochu v postavení herce na jevišti. Doporučuji mít ve škole rezervní punčochy, deodorant atd. A vždy se prohlédnout v zrcadle.“Učitelka na gymnáziu s přezdívkou Lady.Izabell přidala další tipy: „Co se mi osvědčilo, jsou příjemné splývavé materiály, které umožní volnost pohybu. Například košili a pouzdrovou sukni zrovna nedoporučuji, omezovala by při psaní na tabuli a chození po třídě, nenosím ani saka. Hodně jsem si oblíbila šaty, hlavně úpletové, k nimž v zimě přidám svetřík a teplejší punčochy.
Myslím, že je důležité působit upraveně, ale zároveň uvažovat nad tím, že budu třeba celý den pobíhat po škole. Když mám náročný rozvrh, zapotím se a o přestávkách si stihnu maximálně tak vyměnit věci do hodiny.“A uživatelka pod přezdívkou Andano do pěti bodů shrnula to, na co by si mladá učitelka měla dát pozor, pokud tedy neučí jen ty nejmenší děti: a) výstřihy a průsvitné látky (pozornost chlapecké části třídy bude v háji), b) šaty, které se vyhrnují při zvednutí rukou (tabule), c) svetry přes hlavu (špatně se svlékají při výuce a občas se zpotíte…), d) boty s nebezpečím pádu, e) černé nebo bílé oblečení (křída, fixy nechávají stopy).
Učitelé by mohli jít příkladem Podle Michala Orsága je vzhled učitelů často jen odrazem toho, jak vypadá značná část Čechů. Mnozí lidé nedbají na střihy, materiály, lidé leckdy ani příliš nevoní. „Byl bych moc rád, kdybychom se neomezovali jen na debatu o tom, jak upravení chodí učitelé,“zamýšlí se. Změna by měla vyjít od pedagogů samotných, kdyby si sami a dobrovolně nastavili nějaké mantinely. „Zajímavé je, jak často se ve sborovnách přetřásá vzhled žáků, k dětem a úpravě jejich zevnějšku mívá nějaké připomínky kdekdo. Zato o sobě my učitelé mluvíme málokdy.“
Na druhou stranu ale právě učitelé mohou být těmi, kdo odstartují nějaké změny. „Máme nějakých 150 tisíc učitelů, jen na základních školách pak milion dětí, což dělá milion a půl, dva miliony rodičů… To už je velká síla. Věřím, že kdyby se učitelé sami rozhodli, že chtějí vypadat lépe, mohli by ovlivnit velkou část národa,“říká Michal Orság.
Autorka je spolupracovnicí LN