Ulrika, Goethova múza, v Mostě
Když se řekne Johann Wolfgang Goethe, každý si vybaví světoznámého básníka. Když se řekne Ulrika von Levetzow, osloví to spíše jen znalce, tedy alespoň u nás. Což je škoda.
Když se řekne Goethe a Ulrika, v německé kultuře je to stále živé téma proslulého, leč nenaplněného citového vztahu, který se odehrával na českém území. Blíží se jeho 200. výročí: onen vztah začal a vrcholil v letech 1821–1823, pak ještě dozníval ve vzájemné korespondenci. A též v literatuře. Stefan Zweig ho zařadil do knihy Hvězdné hodiny lidstva, Martin Walser mu roku 2008 věnoval román Milující muž a brzy poté vyšel i český překlad Urzidilovy knihy Goethe v Čechách.
z Klebelsbergu, přijela i s dětmi do Čech (nebyla náhoda, že právě v Klebelsberském paláci v Mariánských Lázních se Ulrika setkala s Goethem). V neposlední řadě expozice přibližuje Ulriku von Levetzow po stránce jejích osobních a společenských zájmů i aktivit.
Sem patří to, že její otčím Klebelsberg se zajímal o přírodovědu, byl bratrancem Kašpara ze Šternberka (zakladatele Národního muzea v Praze) a sám Goethe patřil mezi poslední vzdělance, kteří o sobě mohli říkat, že obsáhli veškeré vědění své doby. (Jeho socha v Aši ho jako jediná na světě ukazuje coby geologa s minerálem v ruce.) Tyto zájmy se tedy celkem logicky přenesly i na samu Ulriku.
Řadu návštěvníků v expozici zaujmou Ulričiny šperky z českých granátů. Či interiéry jejích místností. Nejsou to repliky, byly přeneseny z třebívlického zámku, když ho barončin dědic prodal městu Most. Ale pro mnohé bude těžištěm Ulričin vztah s „knížetem básníků“.
Mostecké muzeum otevřelo novou stálou expozici věnovanou Ulrice von Levetzow. Ženě, jež strávila skoro celý život v Čechách, přesto je u nás jaksi upozaděná.
Kdepak milostný, ale...
Tomu vztahu se věnují vitríny, infotabule i dokument na videu. Jeho emoce i potíže byly dány nerovností. Nemohlo to být jinak u starého básníka Goetha (1749–1832) a mladičké Ulriky (1804–1899). Když se poznali, jemu bylo už 72 let, jí teprve 17 roků. Goetha pokládala za druhého otce či dědečka, za milého rodinného přítele.
Sama později odmítla nazvat ten vztah milostným (keine Liebschaft), ale to nic nemění na faktu, že v nějaké formě existoval. Ostatně když její rodina Goethovu nabídku k sňatku s Ulrikou v létě 1823 zdvořile odmítla, „kníže básníků“odjel z Čech a už se sem nikdy nevrátil. Ze svého zklamání se vypsal v básni Mariánskolázeňská elegie, pokládané za jednu z nejlepších ukázek milostné lyriky v němčině. A sama Ulrika, ač v Třebívlicích žila ještě 76 let, se nikdy nevdala.
Je to téma pro dost lidí živé i po téměř 200 letech. Expozice v Mostě ho dává do souvislostí i přesahů. Takže se třeba dozvíte, jak pozůstalost po Ulrice von Levetzow obohatila sbírky Národního muzea (byla aktivní členkou jeho společnosti). A můžete se tázat, co vše bychom se dozvěděli, kdyby den před smrtí nespálila svou korespondenci s Goethem.
Ostatně když její rodina Goethovu nabídku k sňatku s Ulrikou zdvořile odmítla, „kníže básníků“odjel z Čech a už se nikdy nevrátil. A Ulrika se již nevdala.
Baronka Ulrika von Levetzow 1804–1899, Oblastní muzeum a galerie v Mostě