Na El Capitan se leze jako po skle
Zemřel Wayne Merry, horolezec, který jako první vylezl na obávanou a uctívanou stěnu
Vyškrábat se jihozápadní stěnou až na vršek El Capitanu znamená pro horolezce možná cosi podobného jako pro tenisty vyhrát Wimbledon nebo pro lyžaře ovládnout sjezd v Kitzbühelu. Zkrátka cosi výjimečného, snad až posvátného, ale hlavně nesmírně uctívaného.
V předvánočním ruchu víceméně zapadla drobná zprávička, že před krátkým časem zemřel ve věku 88 let ve své domovině v kanadské Britské Kolumbii Wayne Merry.
Horolezec, jenž 12. listopadu 1958 s parťáky Warrenem Hardingem a Georgem Whitemorem jako první vylezl na vrchol El Capitanu cestou zvanou The Nose (Nos). století považovalo zdolání téhle pekelné stěny za nemožné.
Určitě i proto, že technické vybavení lezců se tehdy ani náhodou kvalitou nemohlo rovnat s vynálezy, které současným takřka akrobatům ve stěnách pomáhají.
Když se Merry a jeho kamarádi odhodlali před 61 lety zkusit na El Capitanu štěstí, horolezecké skoby si museli vyrobit sami. Z nohou starých dřevěných kamen a z nástrojů ze železářství! Sami, na koleně, podle své fantazie… „Dnes bych si na tyhle skoby doma nepověsil ani obrázek,“smál se před časem Merry při vzpomínce na tehdejší vybavení.
Trnitá cesta vzhůru zmíněné trojici trvala 45 dnů. Avšak tím není myšleno, že by měsíc a půl v kolmé zrádné stěně strávili v jednom kuse. Postupně průnik nahoru zajišťovali pevnými lany a ke skále se po menších či větších časových prodlevách vraceli, aby pokaždé vystoupali o kousek výš.
Jak úsměvně možná vypadá jejich tehdejší pionýrský pokus o zlezení takřka nemožného ve srovnání se současným umem horolezeckých es.
Honnold lezl bez jištění
Výstupy jihozápadní stěnou trvají obvykle několik dní, ale největší machři neustále stlačují čas až k neuvěřitelným číslům. Rekord momentálně drží tandem Hans Florine – Alex Honnold, kteří nahoru „vylétli“za neskutečných 143 minut!
Mimochodem, právě Američan Alex Honnold před dvěma roky svým mimořádně odvážným a zároveň krajně riskantním kouskem vyrazil celému horolezeckému světu dech.
El Capitan totiž zlezl jako první člověk planety bez jakéhokoliv jištění, navíc v čase těsně pod čtyři hodiny. Aneb nemohl si dovolit sebemenší chybičku, protože i drobné zaváhání by znamenalo pád, a tedy jistou smrt.
O jeho kaskadérském výstupu natočili filmaři snímek Free Solo, který později získal Oscara.
„Většina z nás by rozhodně nesnila o sólovém zdolání El Capitanu, ale Alexův příběh odvahy, odhodlání a naprostého odevzdání se tomuto snu je nesmírně nakažlivý a musíte jej prožívat s ním,“nechali se slyšet tvůrci snímku Elizabeth Chai Vasarhelyiová a Jimmy Chin.
O jejich díle se tvrdí, že je směsicí napínavého thrilleru a inspirativního životního příběhu sportovce, který se pokouší dosáhnout hranice nemožného. „Byli bychom rádi, kdyby náš film inspiroval ostatní k tomu, najít v sobě odvahu a snažit se plnit si své sny.“
Honnold o výstupu na El Capitan bez lana a skob snil osm let, poslední dva roky se ale už připravoval jen a jen na svůj výstup. Neustále měnil trasu a snažil se zapamatovat si každou škvíru či skalní výstupek.
Na vrcholu po úspěšném sólo výstupu si ulevil: „Je to jako lezení po skle…“A pak přidal: „Chápu, že pro nehorolezce můj výstup vypadá naprosto šíleně. Já ale nejsem žádný bláznivý kluk, který se z ničeho nic rozhodl udělat tuhle zdánlivě šílenou věc.“
S Honnoldem se před časem setkal také český elitní lezec Adam Ondra, považovaný za možná největší světové eso současnosti.
Před třemi roky se Ondra zapsal do historie El Capitanu jiným rekordem. Zvolil si ještě mnohem těžší stěnu – Dawn Wall – a volným stylem ji zdolal za osm dnů, čímž dosavadní nejlepší výkon vylepšil o 11 dnů. Jen pro vysvětlení, obtížnost cest Honnolda a Ondry je neporovnatelná. Kdyby se totiž Honnold pustil do Dawn Wall, neměl by sebemenší šanci na přežití.
Rozdíl vysvětluje respektovaný horolezec a horský vůdce Bronislav Adamec: „To, co předvedli Adam a Honnold, jsou dvě odlišné disciplíny. Ondra si vybral Dawn Wall, tedy mnohem složitější trasu, a spolulezec Pavel Blažek ho při tom jistil proti pádu. Honnold naproti tomu lezl klasickou a mnohem méně náročnou trasu Salathé Wall. U něj stál výkon taky zásadně na pevné psychice.“
Ondra stěnu zvládl stylem zvaným „single push“, kterým se označuje přelez bez přerušení pouze s bivakováním ve stěně. Přičemž výraz volné lezení znamená, že horolezec používá lano, skoby a další pomůcky pouze pro jištění, nikoliv proto, aby jich využíval při postupu vzhůru. „Nahoru jsem se dostal skutečně jen vlastní silou za pomoci chytů a nerovností, které skála nabízí,“vysvětloval Ondra. „A ještě o jedné věci mám v hlavě naprosto jasno – bez jištění, jako to dělá Alex, nikdy osud pokoušet nebudu.“
Voda v plechovce od barev
Co se v hladké stěně El Capitanu bude v 21. století dít, nemohl tehdy při svém průkopnickém počinu Wayne Merry ani ve snu tušit…
Oněch 45 dnů, tedy dobu, kterou strávil se svými parťáky ve stěně, nakonec rozmělnili do mnoha měsíců. Tedy přesněji – lezení museli často přerušovat. Strážci Yosemitského parku jim totiž v letní turistické sezoně zakázali lézt. Takže se do stěny pouštěli hlavně o víkendech, kdy si svoji trasu zabezpečovali stále výš a výš.
Když už lezli, živili se na skále rozinkami, sardinkami a konzervovaným ovocem. A vodu pili ze staré plechovky na ředění barev… „Takže jsme vlastně nakonec pili červené víno,“smál se Merry o mnoho let později. „Taky se musím přiznat, že snad polovinu času ve stěně jsem se bál, že spadnu…“
Merry se stal později strážcem parku v Yosemitu a poté v národním parku Denali na Aljašce. Když se v polovině sedmdesátých let přestěhoval s manželkou Cindy do Atlinu, vesničky v Britské Kolumbii, organizoval pro turisty prohlídky divočiny. Nakonec zemřel v 88 letech na rakovinu prostaty.