Ukřižování matematikou a co dál

Středoškoláci, kteří chodí do předposledního ročníku maturitních oborů, budou ještě nějakou dobu v nejistotě, jestli je u společného maturitního testování v roce 2021 čeká povinný test z matematiky, nebo si budou moci nadále vybírat mezi matematikou a cizím jazykem. Zatím platí zákon, který říká, že od roku 2021 bude ve společné části zkoušky matematika povinná (stejně jako cizí jazyk). Vládní snahy o zrušení tohoto modelu ještě dřív, než bude uveden v život, totiž část poslanců zablokovala. Popravdě, dalo se to čekat, protože matematika má své zastánce a i lobbisty. Argumentů mají dost a těžko proti nim něco zásadního namítat. Pravdu má ovšem i ministr školství Robert Plaga, který říká, že nemíní na tomto předmětu děti křižovat. Je otázkou, proč se matematika stává pro část studentů křížem. Snad že nechápou, k čemu jim bude vypočítávání tělesové úhlopříčky dobré, nebo že jim nikdo nepomůže vstát, když po cestě vroubené odmocňováním zakopnou a nevědí, jak dál. Všichni spíš straší. Špatnou známkou, maturitou. Má maturita strašit? Nemyslím. Času na změnu zákona ovšem není moc.

Někdo řekne, proč jen matematika? Co když někoho straší český jazyk, například kvůli tomu, že v něm tak úplně nevyrůstal? Možná by bylo rozumné začít o maturitě přemýšlet docela jinak, než jsme zvyklí. Stačilo by podívat se do některých anglosaských zemí, kde středoškoláci mohou dělat jednotlivé zkoušky průběžně během studia a v kombinacích, které jim nejlépe vyhovují. Samozřejmě s tím, že kdo chce na prestižní univerzitu, nemůže si naordinovat jenom zkoušku ze zdravé výživy nebo dramatu, případně přinést z matematiky pouhých dvacet bodů z padesáti.

Centra podpory takzvaného formativního hodnocení žáků mají s podporou evropských peněz vzniknout na devíti školách ve čtyřech krajích ČR (Karlovarském, Ústeckém, Středočeském a Plzeňském). Bylo by třeba víc místa, abychom vysvětlili, co je formativní hodnocení, proto bude jednodušší říct, co jím není: formativní hodnocení není rozdávání čtyřek a pětek. Není to ani vyzdvihování premiantů a zatracování nebo přehlížení zaostávajících. Podstatou bezesporu pokrokové metody je zpětná vazba, která dává dost informací jak učiteli (jestli a jak se mu podařilo podchytit zájem všech), tak žákům (co by mohli dělat líp nebo aspoň jinak). Děti se učí sebehodnocení i hodnocení vzájemnému, které je důležité nejen pro hodnocené, ale i pro hodnotitele. Ve skutečnosti nemluvíme o žádné novince. Spíš o kultivování školní praxe. Centra mají distribuovat inspirativní příklady a zprostředkovávat zkušenosti pedagogů. Teď jde o to, jestli bude o něco takového zájem, nebo jestli to skončí jako mnohé jiné projekty, ze kterých mají užitek hlavně ti, kdo je takzvaně realizují, v tomto případě Pedagogická fakulta UK, vzdělávací organizace EDukační LABoratoř, případně subdodavatelé. Myslím finanční. Protože milionů je na tyhle věci nemálo.