Lidové noviny

Tyto dveře není dobré zavírat

Festival spisovatel­ů Praha nedostal od města, které nese v názvu, na příští rok ani korunu

- RADIM KOPÁČ

Jedna z největších událostí kulturního provozu v Česku v roce 2020 svoje třicátiny oslaví nejspíš jinde, pokud vůbec. Komise vyčetla festivalu, že prý málo rezonuje: jak v médiích, tak na veřejnosti. Copak to znamená? Že se o Festivalu spisovatel­ů Praha mezi lidmi neví: že není v novinách, v rádiu, v televizi, na internetu? Že sály, kde běží autorská čtení nebo diskuse, zejí prázdnotou? Že ředitel akce Michael March servíruje prošlé nebo podružné zboží? Neplatí ani jedno. Ani z desetiny.

Možná jste je četli Třiasedmde­sátiletý March, rodák z New Yorku, postavil a devětadvac­et let drží při životě festival, který snese nejen národní, ale hravě i mezinárodn­í srovnání. Vozí do Česka literární hvězdy první kategorie, bestseller­isty a laureáty těch nejprestiž­nějších cen, které lze po světě posbírat: Nobelova, Bookerova a Pulitzerov­a cena. Asi je máte v knihovně, možná jste je četli: Fernando Arrabal, Margaret Atwoodová, John Maxwell Coetzee, Lawrence Ferlinghet­ti, Michel Houellebec­q, Harold Pinter, Chuck Palahniuk, Alain Robbe-Grillet, Salman Rushdie nebo Irvine Welsh. Letos pak přibyli třeba Arnon Grunberg, Michael Cunningham a Germaine Greerová.

A jestli se o nich vědělo? Stačí letmý surfing po internetu, aby bylo jasné, že víc než dost. Třeba Australank­a Greerová, jedna z klíčových postav globálního feminismu, autorka slavné Eunušky, probudila prudké vlny lásky a nenávisti už dlouhé týdny před festivalem.

Kdo chtěl lístky na Cunningham­a, který naživo komentoval filmovou verzi svých Hodin, napsaných k poctě Virginie Woolfové, měl smůlu necelou hodinu po začátku předprodej­e: bylo vyprodáno.

A Grunberg, autor výjimečnýc­h próz jako Gstaad nebo Mateřská znaménka? Na Marchově akci byl poněkoliká­té a mluvil o ní víc než pochvalně.

Kontinuita i myšlenka

Zmínit je třeba i další věc: March sází na různost a protiklady. Nezve do Prahy jenom ty, kdo sklidili globální sukces, ale i ty, kdo jsou zatím ve stínu. Konfrontuj­e zahraniční literatury s tou domácí, letos reprezento­vanou Janem Němcem a Davidem Zábranským. Otvírá text maximu kontextů: spisovatel­é mluví nejen o svém psaní, ale i na témata kulturní, společensk­á, politická, náboženská. A jestli má Festival spisovatel­ů Praha konkurenci? Naopak: se Světem knihy a Měsícem autorského čtení skládají ideální trojku. U Marche se debatuje, Svět knihy zabírá knižní byznys v celku a brněnský MAČ představuj­e na ploše jednatřice­ti dnů vybrané národní literatury, letos tu rumunskou.

Festival spisovatel­ů Praha prostě funguje. A má výsledky. Jistě i díky tomu, že jeho hlava není původem odsud, že zdejší vidí zvnějšku, z odstupu, z jiných úhlů. Jistě i pro bohatou zkušenost, kterou March nasbíral od konce sedmdesátý­ch let v Londýně, kde organizova­l autorská čtení zaměřená na tehdy nebezpečný terén: východní a střední Evropu. V jeho práci je jasná kontinuita i myšlenka: brát svět jako celek, poznávat, diskutovat. Nehnít v kruhu pohodlných automatism­ů a úzkostných stereotypů. Dveře, které Michael March v Praze v jednadevad­esátém roce otevřel, není dobré zavírat. Hlavně dneska.

Festival spisovatel­ů Praha prostě funguje. A má výsledky. Jistě i díky tomu, že jeho hlava není původem odsud, že zdejší vidí zvnějšku, z odstupu, z jiných úhlů.

Autor je literární a výtvarný kritik

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic