Oprava genů před narozením
Opravu poškozených genů ještě před narozením jedince postiženého dědičnou chorobou zvládají vědci zatím jen u laboratorních myší. Přesto vidí v tomto způsobu léčby naději pro pacienty s řadou závažných onemocnění.
Jediná dávka léku Zolgensma schváleného letos americkým Úřadem pro potraviny a léčiva stojí více než dva miliony dolarů. To činí z této genové terapie nejdražší lék světa.
Zolgensma je určena pacientům se spinální svalovou atrofií. Ta někdy poškozuje pacientům svalstvo až po třicítce, jindy však devastuje svaly už před narozením. Děti, které trpí rychle nastupující formou spinální svalové atrofie, umírají obvykle do dvou let. Zolgensma je prvním lékem, který přináší malým pacientům naději na normální život.
Brzy by mohla být k dispozici i nemocným mimo USA. Evropská léková agentura projednává její schválení pro léčbu v zemích Evropské unie a stejný schvalovací proces běží také v Japonsku.
Spinální svalovou atrofii vyvolává defekt genu SMN1, nezbytného pro normální fungování motorických neuronů. Tyto neurony zajišťují spojení svalů s míchou a mozkem. Lidem, kteří zdědí mutovaný gen SMN1 od obou rodičů, chybí protein, bez něhož motorické neurony nepřežívají. Pacienti ztrácejí nejdřív vládu nad svaly dolních končetin. Později se nemoc rozšíří i na ruce a nakonec může zasáhnout také svaly nezbytné pro polykání a dýchání. S chorobou se rodí jedno z 6000 až 10 000 dětí.
Základem léku Zolgensma je virus upravený genovými inženýry tak, aby vnášel do motorických neuronů pacientů plně funkční gen SMN1, a zajistil jim tak dostatečnou produkci chybějícího proteinu. Lék se podává jednorázovou infuzí do žíly a je určen pro pacienty mladší dvou let, u kterých se ještě choroba nestačila víc rozvinout.
Léčba plodu v těle matky Zolgensma nepředstavuje poslední slovo v boji se spinální svalovou atrofií. Vědci vyvíjejí léčebné postupy pro starší pacienty, u kterých už choroba významně pokročila. Naděje upírají například k injekcím léku do míšního kanálu.
Velkou výzvu však představují i rychle postupující formy onemocnění, při kterých se děti rodí s poškozenými motorickými neurony. V těchto případech by bylo vhodné napravit dědičný defekt ještě před narozením.
Léčebné postupy označované jako „terapie in utero“čili „léčba v děloze“zatím vědci testují na zvířatech. V poslední době se blýsklo na lepší časy, když turecko-americký tým vedený Afroozem Rashnonejadem z univerzity v Izmiru ohlásil v lékařském časopise Molecular Therapy první úspěšnou léčbu in utero u spinální svalové atrofie myší.
Na myších s cíleně poškozeným genem SMN1 vědci testovali dva různé postupy. V jednom injikovali virus přeměněný na nosič nenarušeného genu SMN1 do placenty březí myší samice v naději, že virus vnese nepoškozený gen do plodu s genetickým defektem.
V druhé sérii pokusů vstřikovali virus s léčebným genem přímo do mozku myších plodů. Náročné operace proběhly bez toho, že by plody v těle myší matky utrpěly jakoukoli újmu. Jako úspěšnější se ukázala injekce velmi tenkou jehlou do formujícího se mozku.
Zatímco myšky s nekorigovaným dědičným defektem nepřežívaly po narození déle než dva týdny, myšata léčená před narozením injekcí do mozku přežívala i patnáct týdnů. Ve srovnání s myšmi s nenarušeným genem SMN1 je to ale pořád málo, protože ty se dožívají věku kolem osmnácti měsíců. Přesto sklidila studie na mezinárodním poli uznání.
„Než vůbec pomyslíte na léčbu pacientů, musíte léčbu otestovat na myších s poškozeným genem. A právě to tenhle tým udělal,“hodnotí v rozhovoru pro časopis The Scientist výsledky studie Tippi MacKenzieová z Kalifornské univerzity v San Francisku.
Budoucnost léčby už v děloze Od léčby in utero si vědci slibují ještě lepší výsledky, než jakých se dnes dosahuje podáváním léku
Zolgensma novorozencům. Postup pro vnášení virů s léčebnými geny do lidského plodu se však uplatní i při boji s dalšími závažnými dědičnými onemocněními.
Nedávno se například podařilo zásahem do těla březí samice napravit u myších plodů defekt genu, který u lidí vyvolává Gaucherovu chorobu. Onemocnění je způsobeno poruchou genu pro enzym zajišťující v těle odbourávání tukových molekul náležejících mezi tzv. glukocerebrosidy. Tukové molekuly se u nemocného člověka hromadí v nejrůznějších tkáních a narušují jejich funkci.
Slibně se rýsuje také léčba těžkého poškození plic vyvolaného poruchou genu SFTPC. Děti s tímto postižením umírají krátce po narození na plicní kolaps. Život a zdraví jim může zachránit právě jen léčba už v děloze.
Na nedávném kongresu věnovaném problematice genových terapií in utero vědci diskutovali o tom, které postupy už zvládli natolik, aby s nimi mohli v dohledné době postoupit k prvním klinickým zkouškám na nenarozených dětech s dědičným postižením. Zatím nepanuje shoda.
Jako první by se mohla dočkat praktického uplatnění in utero léčba spinální svalové atrofie, protože děti narozené s touto chorobou jsou těžce postižené a hrozí jim smrt. Úspěchy léčby novorozenců Zolgensmou ale nutí vědce k opatrnosti. Injekce viru s léčebným genem do mozku plodu v matčině těle představuje velice náročný zákrok provázený řadou rizik. Infuze léčebného viru postiženým novorozencům se zatím jeví jako bezpečnější.
„Zolgensma funguje u novorozenců lépe, než si kdokoli dokázal představit. Není proto jisté, že bychom měli jít s léčbou spinální svalové atrofie před porod,“vysvětluje Tippi MacKenzieová.
Britský expert Simon Waddington z londýnské školy University College doporučuje přistoupit k léčbě in utero až ve chvíli, kdy bude jasné, že korekce poškozených genů před narozením zajistí dítěti významné zlepšení zdravotního stavu.
„Podle mého názoru to nebudeme vědět dřív než za pět let,“odhaduje Simon Waddington.
Autor je spolupracovníkem redakce