Pestrá a proměnlivá doba
Dům U Kamenného zvonu dává nahlédnout do tvorby Devětsilu, který u nás působil v letech 1920 až 1931
Před více než třiceti lety se v Galerii hlavního města Prahy uskutečnila výstava Uměleckého svazu Devětsil, kterou připravil František Šmejkal, Jan Rous a Rostislav Švácha. Ještě v závěru takzvané normalizace se tedy podařilo představit pokrokové umělce dvacátých let, kteří však, pokud nebyli pronásledováni za války nacisty, tak jistě neměli pro své otevřeně kritické názory ustláno na růžích ani po komunistickém puči. To se ovšem tehdy zcela naplno napsat nedalo, ale stejně měla výstava ohromný význam a ohlas.
Tentokrát se ve stejné instituci, ale v jiném prostoru a s další generací teoretiků, uskutečňuje výstava se stejným tématem znovu. Je opět velmi přínosná, protože v ještě širším záběru než tehdy dokládá tvorbu tolik invenčních dvacátých let, kdy se formovala naše umělecká avantgarda. Ta se aktivně vřadila do celoevropského vývoje v reakci na myšlenky italského futurismu, v propojení s ruským konstruktivismem, s německým dadaismem či kosmopolitním vývojem v Paříži.
Současná expozice má ovšem daleko lepší technické možnosti a po této stránce velmi přesvědčivě přibližuje tehdejší atmosféru. Zábavnou, pestrou a přitom z nejnovějších poznatků vycházející formou dokumentuje to nejpokrokovější z českého umění, co vznikalo v průběhu desetiletí plného nadějí, které však měly v dalším období zvolna pohasnout se zhoršující se situací v sousedním Německu i dalších zemích.
Obdiv k technickému pokroku Výstava Devětsil 1920–1930 uspořádaná v Domě U Kamenného zvonu dokumentuje všechny umělecké oblasti této převratné doby vycházející z tehdejšího života moderní společnosti, z obdivu k technickému pokroku, k překotným proměnám velkoměst s jejich pulzujícím rytmem spojeným s odvážným stavebním růstem, s prudkým vývojem automobilismu, s oslnivou září světelných reklam, s novým typem zábavy. Stojí za zmínku, že dnešní uměleckou tvorbu spojuje s dvacátými léty především stále se prohlubující tendence k prolínání různých tvůrčích oblastí, a tak je právě nyní výstava Devětsilu nanejvýš aktuální a inspirativní.
Principy poezie se stejně jako před takřka sto lety i dnes uplatňují ve výtvarném projevu, film a divadlo inspirují malíře či sochaře a naopak, zákonitosti hudební kompozice se promítají do kreseb, výtvarný projev ovlivňuje hudbu, na umění působí objevy přírodních věd a techniky. Stejně jako dnes hledali ve dvacátých letech progresivní osobnosti novou tvář umění, která měla zrcadlit a také ovlivňovat každodenní život.
Dvacátá léta byla ovlivněna poválečnou skepsí k technickému pokroku a určitou naivitou futuristů, kteří mu až příliš důvěřovali, i když byl nakonec zneužit k vývoji nejničivějších zbraní. Brzy se však v souvislosti s celkovým evropským uměleckým vývojem pohled na technické objevy změnil a naše avantgarda byla opět okouzlena moderním způsobem života. Přitom se v nich rovněž projevovala politická angažovanost, ovšem zcela jiného druhu. Tentokrát nešlo o bezhlavý obdiv k technice, která nakonec nemusí sloužit společnosti, ale může se obrátit proti ní. Šlo spíš o humanistický příklon k životu obyčejných lidí, k pochopení jejich pocitů, k poetickému vnímání současné skutečnosti.
Pro umělce spojené s Devětsilem se staly důležitými vyjadřovacími prostředky koláž s fotomontáží, zkratkou vystihující souvislosti, které nešlo ztvárnit jiným způsobem. Prolínají se v ní motivy, které nebylo možné jiným způsobem spojit. Svou výstižnou zkratkou připomínají filmové týdeníky přinášející s jejich rychlým sledem událostí nový obraz světa. Staly se tak výtvarnými básněmi, záznamy okamžiků a jejich přesnou interpretací. V souvislosti s nimi se rozvíjel nový druh typografie, dosud nezvyklý typ knižních obálek založených na zřetelných a výstižných znacích, na zjednodušení a tím i zdůraznění sdělení. V jejich řešení se prosazovaly základní geometrické tvary, působily svou přesnou kompozicí a zároveň svěží poetičností i dynamičností.
Teige, Toyen a Štyrský
Vůdčí osobností Uměleckého svazu Devětsil se stal Karel Teige, který do značné míry určoval jeho směr. Patřily k němu i další dnes slavné a uznávané osobnosti jako Toyen a Jindřich Štyrský, které společně tvořily umělecký směr nazvaný artificialismus, Josef Šíma a Bedřich Feuerstein, kteří byli z počátku ovlivněni purismem, Adolf Hoffmeister s jeho ranými poetickými obrazy, jejichž tvorba je na výstavě zastoupena těmi nejdůležitějšími obrazy i pozoruhodnými kolážemi.
Bez technického pokroku by nemohl své výtvarné vize naplnit Zdeněk Pešánek, který vytvářel obdivuhodné, v mezinárodním měřítku přínosné kineticko-světelné objekty, často určené pro veřejný prostor. Návštěvníci výstavy si mohou udělat také obrázek o náplni i výtvarném řešení časopisů Pásmo nebo ReD, které představovaly nejen naše, ale i zahraniční osobnosti a přinášely nové myšlenky.
Důležitou tvůrčí oblastí Devětsilu se stala architektura, která propojovala technický pokrok s novým estetickým cítěním, vycházejícím z účelného jednoduchého a promyšleného řešení, odpovídajícího požadavkům moderní společnosti. Setkáme se tu i se scénickými návrhy od předních výtvarníků, protože divadlo se také stalo důležitou složkou Devětsilu. Výstava není řazena chronologicky a podle jednotlivých oblastí, ale naopak je založena na jejich prolínání. Je neobyčejně pestře a přitom jednotně architektonicky řešena, má živý rytmus stejně jako období, kterému je věnována.
K výstavě vyšel obsažný katalog s několika zásadními texty, hodnotícími nebo spíš s určitými přesahy přibližujícími jednotlivé oblasti tvorby, k nimž patří obrazy, koláže a fotomontáže, časopisy a knižní úpravy, divadlo a film v propojení s každodenním životem.
Devětsil 1920–1931
Kurátorka: Alena Pomajzlová a kurátorský tým Galerie hl. m. Prahy, Dům U Kamenného zvonu, do 29. 3.
Autor je historik umění