Novinka vhodná jen pro Marťany
Brněnská Reduta uvedla v české premiéře hru Mars, jejímž autorem je německý dramatik a dramaturg Marius von Mayenburg. Import dramatické novinky rozporuplných kvalit v inscenaci Natálie Deákové ukázal, že tolik módní inscenování dramatických textů našich sousedů není automaticky sázkou na jistotu.
Stalo se tuzemskou zálibou pokukovat po současné německé dramatice, která podle našich představ progresivně hýbe světem evropského divadla. Vloni poprvé uvedený text hvězdy německého divadla von Mayenburga však podobné kvality nemá. Mars je podivnou žánrovou míchanicí, v níž lze sice zahlédnout sci-fi, thriller, existenciální komedii či prvky podívané v absurdním duchu, ale výsledkem je divácká pachuť. Na podobně výstřední všehosměs má autor jistě právo, jen kdyby to vše jazykově nemudrovalo a formálně se nemotalo na hranici „sprechtheatru“. Tady totiž ani tak nejde o děj jako o bláznivé rozmluvy postav plantajících se ve vratkém, nastavovaném příběhu. Výsledkem je potom v dialozích jakási podivně divácky odtažitá, ponejvíce formální jazyková ekvilibristika. Z ní občas vyšlehne absurdní i černý humor, ale divák z této volně vršené směsice témat i slov příliš moudrý nebude, i když má jít naoko o intelektuální dystopickou hříčku, nebo chcete-li, legrační a ironicky traktovanou apokalyptickou vizi našeho světa.
Mayenburgův Mars měl premiéru vloni v květnu v německém Schauspiel Frankfurt. Toto ponuře laděné sci-fi by mělo diváka nalákat zejména v jakýchsi tu zřetelných, tu méně jasných narážkách na pokleslé béčkové filmy, či na jakýsi televizní formát divadelní reality show, která anticipuje zmatenou a vychýlenou společenskou situaci stávající Evropy. Jedna z německých recenzí prý Mayenburgovu hru popsala jako něco mezi Shakespearem a Planetou opic. S tímto bizarně legračním překroucením v duchu samotné hry se nedá souhlasit. Pro mne je text i brněnský inscenační výsledek spíše zábavou pro Marťany, a to nemyslím lidské kolonizátory planety z názvu.
Právě úprk před ekologickou katastrofou na Zemi, dále hledání a testování ideálních jedinců, kteří dobydou a osídlí některou z planet naší sluneční soustavy, představuje ústřední zápletku. Čtveřice vyvolených hrdinů má projít náročným výcvikovým kurzem. Připočtěte k tomu velmi odlehlé místo s barvy měnícím pralesem kolem, prázdný dům a bizarní čtveřici: vystrašený otec s dcerou a psychicky nevyrovnaná dvojčata. Právě těm dává podivný robot ještě podivnější úkoly. A světe div se, vítězem této bizarní soutěže je psychicky narušený Edgar. Nutno zmínit také autorem předepsanou skupinku tří opic, které pozorují aktéry jako v nějaké zoo.
Brněnský inscenační tým v čele s režisérkou Natálií Deákovou tento dramatický oříšek pomáhá divákům rozlousknout podtitulem: Kolonizace vesmíru, nebo cesta do pravěku? Ať si však divák vybere v osmdesátiminutové inscenaci cokoliv z obou pólů, vyjde to nastejno. Skrumáž scénických obrazů teče na prosté scéně Lukáše Kuchyňky,
kterou tvoří vlastně jen panely, sjíždějící a tvořící kubus a onen zkoumaný prostor, bez většího režijního gesta a smyslu. Tvůrci se snaží splácaný děj či spíše jeho střípky oživit projekcí lesních kmenů, mihotavých linek či oslnivých výbuchů na ony panely. Bolí z toho oči jako ze stroboskopu, bolí z toho mozek, protože to význam nedává, jen to srdce zůstane chladné. Pětice herců se snaží vytvořit jakési charaktery, pečlivě memorují text, ale divácké rozpaky z výsledku nepřekryjí.
Na Mayenburgovy hry se před časem specializovalo brněnské HaDivadlo, které uvedlo jeho proslulou Tvář v ohni a posléze i Mučedníka. Oba tituly měly tehdy provokativní příchuť skandálnosti tematické (incest a pyromanství prvního titulu) i divadelní (provokativní nudita ve druhém). Mars nyní patří spíše do kategorie dramaturgický omyl.