Na prahu dvacátých let
Po bezmála pětině 21. století vstupujeme do další dekády zatíženi ideologickým třeštěním
Při zpětném pohledu spatříme dvě zbořeniště. Trosky berlínské zdi symbolizují konec epochy trvající půl století a jsou současně i symbolem velké iluze, vyjádřené nešťastným výrokem o konci dějin. Osvobozené lidstvo nyní spěje k radostným zítřkům v duchu racionality a slušné domluvy. Pak přiletěly aeroplány a sestřelily mrakodrapy Světového obchodního centra v New Yorku, takže bylo nutno vizi o slušnosti a racionalitě odchytit a zavřít do muzea kuriozit. To byl začátek jednadvacátého století. Máme za sebou skoro plnou jeho pětinu. Je čas se podívat, co se za těch bezmála dvacet let podstatného stalo.
Svět v síti
V šedesátých letech minulého století se automaticky předpokládalo, že jednadvacáté století bude patřit kosmické expanzi, a díky pokrokům v nukleární a termonukleární energetice se bude těšit energetickému nadbytku. Realita je jiná. Hlavním technologickým fenoménem se zjevně stala informatika. Aby to nebylo moc jednoduché, na scénu vstoupil nečekaný hráč. Je jím Čína, která naplnila Orwellův předpoklad, že totalita dokáže být ekonomicky efektivní. Zatímco Rusům se komunistický experiment zoufale nepodařil, čínští komunisté dokázali své obyvatelstvo svázat dosud nevídaným systémem průběžného dozoru a metastazují do svobodného světa. Vliv se už nešíří na hrotu bajonetů, ale vichřicí nul a jedniček.
Na začátku našeho dvacetiletí sotvakdo takový vývoj předpokládal. Facebook se rozběhl v roce 2006. Barack Obama byl chválen za to, jak obratně využil Facebooku při své kampani v prezidentských volbách, a vskutku se v roce 2009 prezidentem stal. Jeho nástupce Donald Trump je obviňován, že zneužil Facebooku při své kampani v prezidentských volbách a jen díky tomu se prezidentem stal. Najednou tu stojíme před technologickým a zároveň společenským fenoménem, se kterým si nevíme rady. Číňané to mají jednoduché: ti prostě Facebook do svého impéria nepustí a zavedli svůj WeChat a TikTok. Na konci prvního dvacetiletí má před sebou svobodný svět perspektivu, že bude muset vyhnat ďábla Belzebubem. Zdrcující vliv sociálních sítí může omezit jen umělá inteligence a to je zdrcující zjištění. Už dnes při psaní komentáře na Instagramu na vás může vyskočit hláška, že zjevně píšete něco, co by mohlo být pokládáno za nevhodné. Aby nás neovládl čínský nebo ruský Velký bratr, zavedeme si toho svého. Nastane Báječný nový svět.
Vize apokalypsy
Kolem roku tisíc po Kristu lidé věřili v konec světa tak pevně, že ztráceli vůli dál žít. Podobný stav ducha se k nám dostavil po tisíci letech s dvacetiletým zpožděním. Zkáza světa je předpovězena za dalších dvacet let. Je možno jí čelit jen Zeleným údělem a Uhlíková neutralita je vytčena jako cíl. Vzpomeneme na Nikitu Chruščova, který předpovídal, že ještě tato generace bude žít v komunismu. Aktuální předpověď je modifikovaná: ještě tato generace bude žít v uhlíkově neutrálním prostředí.
Blouznivé koncepty se točí kolem zásadního a reálného globálního problému. Industrializace třetího světa pokračuje bez ohledu na dopady na životní prostředí s katastrofálními výsledky. Mapy světového znečištění jsou běžně dostupné a z nich je vidět, že Evropa s veškerým svým průmyslem a rozvinutou dopravou má jen desetiprocentní podíl na světové zátěži. Energetika, doprava, likvidace odpadu, to jsou reálná témata. Do další dekády jednadvacátého století však vstupujeme zatíženi ideologickým třeštěním. Realita je přehlížena, je politicky nekorektní. Málo chybělo a ekologicky optimální jaderná energetika by nesměla být ani v tom koutě, kam je zastrčena dnes. Na oltáři nového náboženství jsou jako monstrance větrníky a solární panely. Věřící pak předstírají, že tyto takzvaně obnovitelné zdroje do třiceti let utáhnou veškerý průmysl, dopravu a vytápění lidských příbytků.
Reálná naděje je v tom, že nově industriální země, zvláště pak Čína, vezmou svůj díl odpovědnosti. Čína už dnes vyrábí vůbec nejvíc elektromobilů na světě. Zároveň ale staví nejvíc uhelných elektráren. Změna trendu musí nastat tam. Doufejme, že zatím u nás devastace ekonomiky nedojde do bodu bez návratu.
Zdrcující vliv sociálních sítí může omezit jen umělá inteligence a to je zdrcující zjištění
Lidé v pohybu
Třetím zásadním fenoménem uplynulého dvacetiletí je migrace. Veřejná debata kolem ní rozpoutaná je převážně emoční a ideologická. Technické jádro problému je v tom, že jakákoli efektivní regulace musí být silová, vynucená. A do toho se nikomu nechce.
Pokud jde o ideovou debatu, zapomíná se při ní na podstatný – a zároveň nesporný – fakt: své domovy opouštějí spíše lidé podnikaví, iniciativní, invenční. Ti budou ve své domovině navždy chybět. V západním ideologickém diskursu často zazní, jak Evropa potřebuje omladit, že tu musí být nové síly, aby mohl fungovat průběžný důchodový systém. K tomu je možno dodat: není toto nejnovější verze kolonialismu? Dříve Starý svět vysával z Afriky a Asie její bohatství. Teď jako Drákula vysává nejsilnější krev v naději, že posílí svůj ochablý oběhový systém. Není to vrchol cynismu?