Homolky z tobolky
Vítejte v Chlívku! Až dolistujete v dnešních novinách na stranu 13, narazíte na přehledovou esej Jana Fingerlanda o různých převyprávěních starých biblických příběhů, od čistých scientistických vyprávěnek pro nevěřící děti až po tajemné přebásnění svátečních svitků Tóry. Překvapivé a inspirativní čtení, leč Chlívek zaujal a rozesmutnil titulek čili nadpis oné úvahy: Čtěte bibli, tam to všechno je.
Tedy ne že by se mu ta věta nelíbila či že by vybízel k nečtení onoho starověkého kompilovaného kompendia. Naopak.
Stejně tak si Chlívek nestýská po časech, kdy lidé opravdu bibli četli (ačkoli v žité katolické praxi tedy spíše poslouchali, co z ní pan farář předčítá; čtení bylo a je vymožeností protestantských denominací). Ty časy byly v něčem půvabné, ale vyznačovaly se mimo jiné kritickým nedostatkem penicilinu i velmi nízkým pokrytím mobilním signálem. Chlívek si stýská nad něčím jiným: jak lidem pod třicet pomalu mizí kontakt se zvukomalebnou nádherou, jakou nás – a zejména naše předky – zásobovali Voskovec s Werichem.
Slova „Čtěme bibli, tam to všechno je“se nacházejí, jak 99 ze 100 p. t. čtenářů bezpochyby ví, v jejich písni David a Goliáš. A najdeme tam třeba tyto verše:
„David šel do války volky, nevolky.
Z velké dálky nesl bratrům homolky.
V pochodu se cvičil v hodu.
Dal si pro strejčka Příhodu tři šutry do tobolky.“
Ten rytmus! Ta práce se slovosledem! To staccato, které by i dnešní rapeři mohli závidět! Ale ztrácí se slovesná dokonalost i samotná slova. Odvážíte se zkoušet dnešní maturanty, jaké to „homolky“David bratrům nesl a kam je ukládal? Raději ne. Poslechněte si raději Vodníka.
„Mít vodníka v bytě, to je tíseň, ničí koberec z kokosů, kape vodu z obou šosů, na ubrusu sráží rosu, ba i plíseň
(...)
Ranník měl úvodník o vodníku, večerník mi nadal podvodníků.“
Ano, Chlívek jaksi tuší, že vrátit čas je poněkud složité. Ví, že jeho autor v čase maturity neznal spoustu věcí, které uměl jeho otec i děd. Ví a denně se přesvědčuje o tom, co všechno mladí umějí a co jim ukrutánsky závidí. Ví dokonce i to, že popkultura je jednou z prvních obětí neúprosného času. Ale písničky Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha jako by se tomuto zákonu vymykaly: ačkoli vznikly mezi válkami, znají je děcka narozená uprostřed normalizace a díky mnohým paním učitelkám hudební výchovy je stále umí zazpívat nemalá část generace pod třicet. Ale to, co zázrakem vydrželo 80 let, teď odtává jak alpské ledovce.
Veselé Vánoce.
Popkultura je jednou z prvních obětí neúprosného času. Ale písničky Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha jako by se tomuto zákonu vymykaly: ačkoli vznikly mezi válkami, stále je umí zazpívat nemalá část polistopadové generace.