Jsme zachránci Evropské unie

S polským ministrem zahraničí Jackem Czaputowiczem o sporech s Evropskou komisí, o přerozdělování migrantů i o tom, v čem se Emanuel Macron mýlí

redistribuce migrantů nebo finanční pomoci hraničním zemím.

Chceme projevit solidaritu jinými prostředky. Neakceptujeme povinnou redistribuci.

LN Jsou tu i návrhy na dobrovolný přesun migrantů. Ale i to v některých zemích narazilo...

Záleží na jednotlivých zemích, pokud chtějí přijmout nějaké migranty, je to v pořádku. Podle našeho názoru je dobrým řešením posilovat vnější hranice Evropy, zajišťovat pomoc severní Africe a Blízkému východu a posilovat pravomoci agentury Frontex se sídlem ve Varšavě s cílem zastavit příliv imigrantů.

LN Měla by mít EU imigrační centra či tábory pro uprchlíky třeba v Libyi nebo v dalších zemích?

To není tak jednoduché. Žádný stát severní Afriky nesouhlasil s vytvořením tohoto typu zařízení na svém území.

LN Velkým tématem nastupující Evropské komise je takzvaná Zelená dohoda a cíl dosáhnout uhlíkové neutrality Evropy v roce 2050. Ministr energetiky polské vlády k tomu ovšem řekl, že tento nápad je jen fantazií.

Myslím si, že místo stanovování si nerealistických cílů je třeba vynucovat opatření, která už existují. Musíme také vzít v úvahu to, co se děje mimo Evropu, protože znečištění ovzduší nezná hranic. A je třeba vzít v úvahu i zájem veřejnosti. V Polsku emise redukujeme. Musíme zároveň mít na paměti, že naše výroba energie je závislá na uhlí a že investice do snižování emisí jsou velmi nákladné.

Celkově vzato, existují zde různé výchozí podmínky, pokud jde o Polsko ve srovnání se západní Evropou. My na snižování emisí potřebujeme větší investice. A tady musí EU projevit solidaritu při financování takových změn.

LN Vzniká fond EU, který bude přispívat na „čistou“ekonomiku zejména v uhelných regionech. Ale finance, které bude mít, asi nebudou nedostačující. Pomohla by vyšší suma k tomu, aby země jako Polsko přijaly cíl dojít k uhlíkově neutrální ekonomice do roku 2050?

Investiční potřeby států našeho regionu, spojené s dosažením klimatické neutrality, jsou obrovské. A zátěž pro ekonomiku, která je s tím spjatá, je značně vyšší než ve státech západní Evropy. Záleží nám na tom, aby část předpokládaných prostředků v rámci Mechanismu pro spravedlivou transformaci, kterou oznámila předsedkyně Evropské komise, byla garantovaná v rozpočtu EU pro příští období. Podstatné je, aby financování změny směrem ke klimatické neutralitě z unijních prostředků nebylo na úkor politiky soudržnosti nebo společné zemědělské politiky.

LN Vidíte i tady rozdíl mezi západoevropskými a středoevropskými zeměmi?

Ano, jak jsem už řekl, jsou v této otázce na různém stupni vývoje. V západní Evropě už uzavřeli elektrárny produkující hodně oxidu uhličitého a investovali do alternativních zdrojů. Některé země, jako například Francie nebo Skandinávie, mají jadernou energetiku. Jiné jsou závislé na dovozu plynu. To je pro nás problém, protože plyn je z Ruska a nechceme,

LN Ale americké jednotky jsou stále jen takzvané rotující jednotky, jednotliví vojáci se mění, nejde v pravém smyslu slova o stálé základny.

Změna je v tom, že tato přítomnost bude trvalá. NATO by mělo zůstat odstrašující silou. Prezidenti USA a Polska deklarují, že počet amerických vojáků v Polsku se zvýší na 5500 a že budou na sedmi místech. Myslím, že je to správné řešení. Pokud Rusko nezmění svou agresivní politiku, domníváme se, že americké jednotky by v naší zemi měly zůstat.

LN Vraťme se zpátky k Unii. Mluvil jste o nebezpečí protekcionismu uvnitř EU. Kdo je podle vás hlavní hnací silou protekcionismu? Francie?

Francie patří k takovým zemím a všeobecně řečeno, jsou to země jižní Evropy. Nejsou připraveny k otevření svých ekonomik na konkurenci s jinými, včetně konkurence se středoevropskými ekonomikami.

LN Řekl jste také, že národní parlamenty a vlády mají mít větší vliv v EU. Chcete vytvořit druhou národní komoru Evropského parlamentu a obnovit pravidlo, že v Radě EU musí s každým rozhodnutím souhlasit všechny země?

Ne, druhá komora by byla příliš formální. Ale parlamenty by měly mít větší vliv na evropskou legislativu. Když nějaký nápad nepřijme většina národních parlamentů, nemělo by se s jeho realizací pokračovat. Některé návrhy Evropské komise nemají dostatečnou podporu ve společnosti, a proto je tu hrozba růstu protievropských hnutí. Brexit je toho dobrým příkladem. To si musíme uvědomit.

Pokud jde o Radu, neměli bychom se ale k právu veta v oblastech, kde se rozhoduje kvalifikovanou většinou, vracet. Na druhé straně se nikomu nesmí vnucovat žádná rozhodnutí silou, jako tomu bylo v případě otázky migrace.