Ježíšek za soby nezaostává
Průkazná svědectví milionů malých dětí nezvratně potvrzují, že v Česku – a na Slovensku, ve Slovinsku, Rakousku, Maďarsku, Lichtenštejnsku, v části Německa a německy mluvícím Švýcarsku, v italském Jižním Tyrolsku, v části Polska a Chorvatska a dokonce v jižní Brazílii – nosí vánoční dárky Ježíšek. To se tedy dá považovat za vědecky prokázané.
Vzhledem k amerikanizaci světa však dnes všude ve světě, i u nás, všichni znají také Santa Clause, který rozváží dárky na saních tažených létajícími soby. Tito tvorové rovněž přitahují vědeckou pozornost. Bohužel, jejich schopnost létat zatím nebyla objasněna, na tomto poli stále existují potupné trhliny ve znalostech.
Věda však má o sobech opravdu pozoruhodné poznatky. Shrnulo je vánoční vydání populárně-vědeckého magazínu New Scientist. Ukazuje se totiž, že tato zvířata zvládla významné evoluční inovace. Hnacím motorem byla nutnost přežít na chladném severu.
Oči sobů mění barvu ze zlaté v létě na modrou v zimě, a fungují tak vlastně jako živé sluneční brýle. Umožňují pozorovat okolí v ultrafialovém spektru, takže na sněhovém pozadí sobi zdálky vidí nebezpečné vlky i užitečné jedlé lišejníky.
Zoologové také zaznamenali, že sobi dokážou vypnout a zase zapnout své biologické hodiny. Kdyby tuhle jejich schopnost uměl Santa Claus darovat lidem, odpadly by nám potíže s pásmovou nemocí (kterou už známe spíše pod jejím anglickým označením jet lag) při letech do vzdálených časových pásem, rovněž při přechodu na letní čas a také při nespavosti.
U sobů roste paroží i samicím (jako jedinému druhu z jelenovitých zvířat). Aby v těžkých podmínkách dorostlo až metrové délky, stačí zvířeti jen pár měsíců, na podzim je zase shodí. Roli zde hraje hlavně růstový hormon somatotropin, který se tvoří v podvěsku mozkovém. Opět – kdyby Santa Claus daroval lidem sobí růstový hormon, ideálně ještě trošku kouzelně vylepšený, zřejmě by se nám lépe hojila zranění, a kdyby se vše dařilo pohádkově dobře, třeba by nám znovu vyrostly i ztracené končetiny. Ale takhle daleko věda není. Nicméně inspiracím Santovým zvířetem se bránit nemusí.
Člověka až zabolí, že náš Ježíšek systematické pozornosti vědců uniká. Autor těchto řádků se to pokusil před pár lety napravit. Spolu s astronomem Milošem Tichým z hvězdárny na Kleti vyšli z předpokladu, že Ježíšek naděluje za občanského soumraku – to je okamžik, kdy je Slunce šest stupňů pod obzorem, takže se už ztrácí i světlo odražené od atmosféry po západu slunečního kotouče za obzor.
Tuto chvíli, kdy začíná vládnout tma, může Ježíšek využít k nadělování dárků, protože už sám není vidět, ale ještě nezabloudí. Občanský soumrak vstoupí na Štědrý den na naše území před půl pátou z východu a republikou projde za 26 minut a 40 vteřin. Pokud má za tu dobu Ježíšek jen cikcak proletět každým ze 78 864 čtverečních kilometrů našeho území a rozhodit zde dárky, musí vyvinout rychlost 177 500 km/h. Je tedy rychlejší než planeta Země: ta při oběhu kolem Slunce dosahuje rychlosti „pouze“108 000 km/h.
Neboli Ježíšek se před soby Santa Clause prokazatelně nemusí nijak stydět.
Pokud má Ježíšek za danou dobu jen cikcak proletět každým ze 78 864 čtverečních kilometrů našeho území a rozhodit zde dárky, musí vyvinout rychlost 177 500 km/h. Je tedy rychlejší než planeta Země.