Absurdní výklad zákona
Včasech současné nízké nezaměstnanosti na to příliš nemyslíme, ale stává se a stávat se bude, že firmy krachují a dostávají se do platební neschopnosti. V takových okamžicích nezbývá na výplaty a zaměstnanci se dostávají do finanční tísně. Český právní řád na takové situace pamatuje. Existuje zákon z roku 2000 o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Bohužel je však tento zákon v praxi nefunkční.
Princip zákona je velmi jednoduchý; pokud zaměstnavatel není schopen vyplatit zaměstnanci sjednanou mzdu, je v platební neschopnosti, vyplatí ji za něj stát (nejvýše v rozsahu mzdy za tři měsíce). Zákonné opatření má předejít tomu, aby se zaměstnanec neocitl ze dne na den bez prostředků. To je zvláště nebezpečné v případech, kdy je na jeho příjmech závislá rodina nebo musí splácet půjčky. V případě výpadků příjmů je ohroženo zabezpečení rodiny, v případě splátek hrozí pád do exekuce.
V tíživé situaci bez vlastního zavinění
Bohužel jsem však zjistila, že v praxi toto opatření nefunguje tak, jak má. Obrátil se na mě muž, kterému zaměstnavatel v platební neschopnosti přestal vyplácet mzdu. Muž nejprve požádal úřad práce, aby mu splatnou mzdu za chybějící měsíce vyplatil. Úřad práce mu však místo jeho měsíční mzdy vyplatil pouze mzdu minimální. Podle úřadu práce totiž nedoložil, že mu zaměstnavatel peníze skutečně nevyplatil a v jaké výši. Za těchto okolností pak úřad práce dle zákona vyplácí pouze částku odpovídající minimální mzdě.
Muž přitom úřadu práce nabízel předložení výpisu ze svého bankovního účtu, na který mu mzda v předchozích letech pravidelně chodila. Z účtu vyplývalo, že mzdu za daný měsíc skutečně neobdržel. Zaměstnanci úřadu práce však výpis nepřijali s odůvodněním, že se nejedná o relevantní důkaz. Tvrdili, že mzdu mohl zaměstnavatel zaměstnanci vyplatit v hotovosti.
Podle zákona o ochraně zaměstnanců úřad práce po uplatnění mzdových nároků vyzve zaměstnavatele, aby sám předložil písemný seznam dlužných mezd všech svých zaměstnanců za dané období. Pokud však zaměstnavatel žádné doklady nepředloží, důkazy chybí.
Za objektivní doklad a důkaz úřad práce považuje pouze písemné prohlášení zaměstnavatele nebo jeho mzdové účetní, že danému zaměstnanci opravdu nebyla příslušná mzda vyplacena a v jaké výši. Výpis z účtu, kam naprosté většině zaměstnanců chodí výplata, nestačí. Zaměstnanec se tak dostává do absurdní a neřešitelné situace.
Jediné doklady, které úřad práce akceptuje, může zaměstnanec získat pouze za situace, že se je zaměstnavatel rozhodne sám poskytnout. Zaměstnanec musí prokazovat skutečnost, která se nestala, což je v principu velmi obtížné – dokázat něco, co se nestalo. Zaměstnavateli stačí mlčet a nespolupracovat a jeho zaměstnanec nikdy neprokáže, že mzdu skutečně nedostal.
Jsem přesvědčena, že takový postup je v přímém rozporu se smyslem zákona, jímž má být bezpochyby ochrana zaměstnanců, kteří se bez svého zavinění ocitli v tíživé situaci.
Bohužel se mi zatím nepodařilo přesvědčit již několik ministrů práce a sociálních věcí, aby tento absurdní výklad zákona změnili. Dnes nám to možná nepřijde akutní, ale až se vývoj ekonomiky zase jednou zpomalí nebo propadne, bude tomuto problému čelit mnohem více lidí a mnoho z nich se zcela zbytečně dostane do existenční tísně. Stačila by přitom změna přístupu ministerstva práce a sociálních věcí a problém by byl vyřešen.