Úkolem církve není zbohatnout.
Mediální vody nedávno rozvířila zpráva, že si českobudějovická diecéze koupila podíl ve spořitelním družstvu Artesa. Důvod pochybností? Protože je spojené s kontroverzním podnikatelem i kvůli představě církve coby bankéře. Každá diecéze však hledá příležitosti, jak se zaopatřit, až se odluka církve od státu dovrší. V roce 2043 erár přestane vyplácet svůj příspěvek. Stanislav Přibyl, generální sekretář České biskupské konference, jejíž analytický tým českobudějovický záměr prozkoumá, míní, že církvi sluší méně kreativní a riskantní přístup. „Vyloučit, co je jednoznačně špatně, pak i to, co je rizikové či eticky pochybné. Pak se ptát, co z toho, co zbývá, koresponduje s posláním církve. Až takhle je to konzervativní,“říká Přibyl, jakýsi první úředník katolické církve, v rozhovoru pro LN.
LN Jak velké jsou ekonomické rozdíly mezi diecézemi?
Značné. Plynou z toho, že vznikaly za jiných konstelací. Máme osm diecézí, tvoří čtyři skupiny po dvou. Praha a Olomouc vznikly v raném středověku, mají za sebou tisíciletou tradici – tyto dvě jsou v majetku nefinančního charakteru hodně silné. Oddělením části jejich území pak vznikly dvě nejmladší, po roce 1990, Plzeň a Ostrava–Opava, a to včetně příslušného majetku, pročež mají vyrovnaný poměr hospodaření.
LN Odvíjí se to od toho, že ty první dvě dostaly hodně vráceno?
Ano, ale taky s něčím hospodařily již předtím. Pak jsou tu dvě, jež vznikly po třicetileté válce, Litoměřice a Hradec Králové. Těm se tehdy zakoupil základní majetek z takzvané solní pokladny, což byla daň z bečky soli, tuším patnáct krejcarů. Císař a papež uzavřeli dohodu, že ta daň půjde na hospodářské zajištění těchto diecézí. Byl to však hlavně vítaný zdroj pro císaře na nenadálá vydání. To jsou trochu chudší diecéze, ale nějaký majetek mají. Zbylé dvě vznikly na přelomu vlády Marie Terezie a Josefa II., to je českobudějovická a brněnská, měly být financovány z náboženských fondů po zrušených klášterech. Po fondech je dávno veta a tyto diecéze mají naprosté minimum hmotného majetku.
LN Kolik z nich posílá peníze do solidárního fondu – a kolik potřebuje naopak pomoci?
Čistí plátci jsou Praha a Olomouc; přispívají, ale nic z fondu nepobírají. Neexistují takto čistí příjemci, i sebechudší diecéze vkládá prostředky, ale samozřejmě si pak může sáhnout na větší peníze.
LN Funguje to tedy jako evropské dotace.
Tak. Jsou i diecéze, které tu a tam potřebují peníze na konkrétní investici, ale nejde pro ně o věc bytí, či nebytí. Mezi nejchudší patří ty s velkým podílem někdejšího sudetského území, především
Plzeň, Litoměřice a také České Budějovice.
LN Asi není cílem, aby byly pořád závislé na solidárním fondu. Hledáte jim ekonomický model, aby se jim dařilo lépe?
Hledá se – a jde právě o to, že je potřeba investovat prostředky, které dostáváme jako finanční náhradu. Je spočítáno, že si každá diecéze vydělá na vlastní majetkovou základnu, když bude zodpovědně hospodařit s průměrnými výnosy, které jsou v těch 30 letech (ode dne, kdy začal platit zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, tj. leden 2013, do roku 2043, kdy nastane odluka státu od církve – pozn. red.) mezi třemi a pěti procenty, což se v tak dlouhém období zdá být reálné. Vstupuje do toho hodně faktorů, například že v některých oblastech je velké množství zanedbaných staveb památkového charakteru.
LN Což jsou nejspíš už beztak chudé někdejší Sudety.
Ano, protože to bývaly velmi bohaté krajiny, kde lidé stavěli katedrály, protože na to měli – a teď co s tím, když tam chodí hlouček lidí nebo taky nikdo. Další potíž: Praha se jeví bohatě, ale také je v ní drahý život, čemuž odpovídají výdaje, koncentrují se tu centra církevních institucí, mnoho duchovních. Je tu i velké portfolio lesních pozemků, do čehož nyní promlouvá zásadní vliv relativně nového jevu, sucha a kůrovce, a riziko, jestli se nové rostlinky ujmou.
LN O jakých dřevinách uvažujete při následném zalesňování po kůrovcové těžbě? Aby měly slušné hospodářské využití, ale nevznikaly zase monokultury.
Zvažujeme stejné možnosti jako každý majitel lesa. Výhoda i nevýhoda těch broučků je, že neznají hranice, nevědí, že tohle je církevní a tohle státní. Někde se to zanedbalo a ta zvířátka přeletěla.
LN Spíš jsme mysleli, jestli přemýšlíte v delším výrobním řetězci. Třeba: nasadíme akát, postavíme na něj pilu a naděláme fošny pro nábytkáře.
Zatím je trend, že se do návazných provozů nepouštíme. Církev hospodaří s lesem, o pilách mi není nic známo.
LN Byl takový plán v olomoucké arcidiecézi.
Snad. Olomoucká arcidiecéze má extenzivnější hospodaření, co se týče polí, například ve zřizování statků. Je mi to sympatické. Podobně postupují i v ostravsko-opavské diecézi, což je mladší sestra Olomouce i charakterem hospodaření. Ale zatím se nikdo nepouští do zpracování dřeva, najímají si na to lidi – vychází to nyní levněji. A je to i ochrana před rizikem: jeden rok není do čeho říznout, další rok je přemíra. Určitě nebudeme prodávat lesy, i holina s jedním stromečkem je les. A my počítáme s tím, že toto hospodaření je na staletí, naše podnikatelské plány nejsou krátkodobé.
LN A navyšování podílu lesů?
To by bylo skvělé, ale není moc co kupovat. Uvidíme, jestli něco nebude pod tlakem „kůrovcových“okolností, kdy vlastně nekupujete les, nýbrž paseku. Myslím si ale, že stát stejně jako my nebude lesy prodávat – a to je v podstatě jediný partner, se kterým má co do výměry cenu obchodovat.
LN Pozorujete, že by chudší diecéze byly kreativnější než ty bohatší ve vymýšlení byznys plánu?
Ani ne, protože ty chudší zase musejí zvažovat vyšší riziko. Přeci jen, s velkou lodí se hůř manévruje, ale s nižší hrozbou, že se potopí. U menší loďky je tomu přesně naopak. Všem jde o to, vyvážit riziko s výnosností. Naším úkolem není být bohatý, ale vydělat si na službu, kvůli níž tu jsme. přibližně 75 miliard korun
59 miliard bez inflace, splácených v průběhu 30 let
16,98 miliardy vyplácených do roku 2043
LN Kreativitu projevila kupříkladu českobudějovická diecéze: nakoupila minoritní podíl ve spořitelním družstvu Artesa, spojeném s kontroverzním podnikatelem Františkem Savovem (je obviněn v kauze rozsáhlých daňových podvodů a v současnosti žije v Londýně – pozn. red.). Má mít církev vůbec banku?
To je legitimní otázka, na kterou je odpověď: Proč ne? V Německu, Rakousku, Itálii církevní banky jsou – a jsou dobře zavedené. Všechny vznikaly jako družstva na konci 19. století, duchovní v nich spojovali své soukromé majetky, a stále to družstva jsou. V Německu znám tři, v Münsteru, Kolíně nad Rýnem a Řezně, jsou to prestižní podniky, sám mám v jedné z nich účet. Nabízeli mi, jestli v ní nechci družstevní podíl, ale pak se ukázalo, že to nejde, protože nejsem Němec. Takže obecně: to, že má církev banku, není věc nemožná ve stylu Marťani spadli z nebe. Zároveň to tam šlo v postupném vývoji, nepřerušené kontinuitě, což není náš případ.
LN České Budějovice tu debatu otevřely i tady.
Chci tím jen říci, že to není nic špatného, je to možné, ale tím, jak je to kreativní, je to také vysoce rizikové. V Budějovicích koupili 9,5 procenta v Artese, podíl by chtěli navýšit. Ale než by se to stalo, udělají se hloubkové analýzy. Takto malou investici, jakou už udělali, si každá diecéze řídí sama. Považuji to za kreativní krok, který je vykoupen neznámým rizikem. Je nutné být opatrný, úskalí po cestě je mnoho.
LN Artesa má reputační problém, a třebaže to udělala jedna diecéze, dopadá to na celou církev. Lidé to nerozlišují.
To chápu. Pro mě je reputace zásadním kapitálem církve, důležitějším než ekonomická prosperita. Právě proto zjišťujeme všechny okolnosti. Nyní je zvažuje českobudějovická diecéze, ale v momentu, kdy by šlo o navýšení podílu, už by to byla záležitost, u níž je třeba vyžádat si stanovisko Analytické skupiny diecézí. Ustavila ji Česká biskupská konference proto, aby kromě jiného ohodnotila ze všech možných stran vhodnost té či oné investice. Cítíme, že je o to zájem, ale čekáme na výsledky vzpomínané hloubkové analýzy.
LN Analytická skupina má právo veta?
V církvi nemá právo veta ani předseda biskupské konference, možná papež, ale tak vysoko jsme s tím nešli. Nepředpokládám však, že by diecéze šla proti názoru skupiny. Kolegiální rozhodování bylo zatím naší nejcennější devízou.
LN Faktem je, že v investičním fondu máte dost prostředků, v miliardách korun. V bankovnictví je teď co kupovat – Equabank, Commerzbank. Nechcete toho využít, když každý katolík může být klientem?
Nejsem v pozici toho, kdo by o investicích rozhodoval, a nezaslechl jsem takové úvahy. Myslím si, že nám sluší spíš konzervativní investování, do pozemků, budov.