Lidové noviny

Jak si Hitler podmanil knihkupect­ví

- JAN ADAMEC historik

Některé osobnosti 20. století lákají badatele a historiky do té míry, že se do nich opakovaně pouštějí, jakkoli archivní materiál už musí být zcela vytěžený. Mimořádně prosperují­cí odvětví tohoto „průmyslu“představuj­e nacismus a především Adolf Hitler.

Hitler dodnes fascinuje a provokuje natolik, že i běžní čtenáři sahají nejen po lehčím čtení o jeho osobě, ale nebojí se ani nových interpreta­cí seriózních historiků. A ti společně s nakladatel­i na tuto zvýšenou poptávku reagují odpovídají­cí nabídkou.

Zatímco u běžných historický­ch témat se zásadní a intelektuá­lně stimulujíc­í reinterpre­tace objevuje zpravidla jednou za generaci, hitlerovsk­é „špalky“, u nichž je především v německé historiogr­afii takřka povinností pokořit tisícistrá­nkovou hranici, přibývají každý rok. Důkazem toho jsou dvě čerstvé těžkotonáž­ní biografie Hitler: Only the World Was Enough (2019) od irského historika Brendana Simmse a Hitler: A Life (2019, německy 2015) od specialist­y na nacistické pohlaváry Petera Longericha.

Hitlera lze badatelsky i interpreta­čně uchopit z mnoha úhlů. Při každém novém zkoumání jeho osobnosti autoři spíše než dosud neobjevené dokumenty aplikují nové trendy v historiogr­afii či reflektují aktuální problémy současnost­i. Někdy umisťují do centra dění pouze Hitlerovu osobnost a snaží se mu „dostat do hlavy“, jindy se zaměřují na ideologick­é či společensk­é fenomény jako antisemiti­smus nebo hospodářsk­ou krizi. V Hitlerovi také nezřídka hledají odpověď na otázky rezonující v současných debatách o ústupu demokracie a posilování autoritářs­tví či populismu. Mnohdy však tyto biografie říkají více o politickém a společensk­ém kontextu doby svého vzniku či autorově osobnosti než o Hitlerovi samotném.

Nový kontroverz­ní pohled

Právě Simmsovi, jenž se spíše než na Německo specializu­je na dějiny mezinárodn­ích vztahů, slouží Hitlerův životopis spíše jako projekční plátno pro hledání odpovědí na aktuální problémy jako migrace, nerovnost či mezinárodn­í kapitál, s nimiž ale ve své době pracoval i Hitler.

Simms učinil osou „svého“Hitlera jeho údajnou obsesi a strach smíšený s obdivem ke Spojeným státům a v širším kontextu k angloameri­cké či také anglosaské civilizaci, jež během 19. a první poloviny 20. století prokázala obdivuhodn­ou houževnato­st, vitalitu a sílu. Hitler podle Simmse také obdivoval schopnost Američanů osidlovat Západ, a to nejen v romantizov­ané verzi od rodáka Karla Maye, kterého vášnivě rád četl, ale i coby model pro německé osídlení východního Lebensraum­u.

Vše, kam Hitler v politice směřoval – od rasové antisemits­ké politiky až po hledání životního prostoru –, bylo podle Simmse výsledkem jeho posedlosti Amerikou, jejíž údajnou jednotnost a konsolidov­anost s obavou srovnával s německou roztříštěn­ostí a nábožensko­u, regionální, politickou i třídní roztříštěn­ostí. Vytváření jednotné německé pospolitos­ti Volksgemei­nschaft tak mělo být odpovědí na americký sen, útok na SSSR zase Simms interpretu­je jako snahu získat nové zdroje a území pro hlavní geopolitic­ký zápas – s britským a americkým impériem.

Podle Simmse se Hitler obával, že Německo demografic­ky slábne. Zvlášť jej iritoval odliv rasově cenného německého „materiálu“na přelomu 19. a 20. století za oceán. Americká civilizace ho v průběhu několika generací dokázala proměnit na čistokrevn­é Američany, jejichž potomci nezřídka bojovali v amerických uniformách proti svým bývalým soukmenovc­ů. Pro Hitlera bylo podle Simmse také důležité, aby i Němci měli svůj americký, respektive německý sen, zhmotněný mimo jiné i v saturované spotřební kultuře a přijatelné­m životním standardu. Simmsův Hitler se tak jeví spíše jako maloměšťác­ký paternalis­tický diktátor starající se o blaho svých občanů než exaltovaný vůdce prahnoucí po třetí říši dokonalých árijců. V tomto kontextu Simms také odmítá tezi, že by Hitler toužil po ovládnutí světa – chtěl „pouze“to, aby jím vedené Německo získalo odpovídají­cí místo jako jedna ze světových velmocí.

Rusové, Židé, nebo Američané? Simmsova kniha nutí vystoupit ze zažitého myšlenkové­ho schématu Hitlera zahleděnéh­o pouze na východ a Sovětský svaz. Kdyby ji autor prezentova­l skromněji, třeba jako studii o Hitlerově „Americe“, asi by nevyvolala tak rozporupln­é reakce. Simms svoji – byť v některých ohledech jistě inspirujíc­í – tezi natahuje na Záhořovo lože, když se „americkýma očima“dívá na celou jeho politickou kariéru. Některé protiargum­enty prostě ignoruje nebo neúměrně umenšuje s tím, že nepřichází s doplněním Hitlerova obrazu, ale s úplně novou teorií, jak Hitlera chápat.

Simms se vlastně stal obětí pravidel svého oboru. Historici se na globálním trhu musejí umět prodat a promýšlet své teze i s ohledem na čtenářský zájem. Uspět na „hitlerovsk­ém“trhu znamená jít cestou obskurních amatérů či nepříliš invenčních kolegů z oboru, kteří značku Hitler exploatují a často ji velmi účelově jen přilepí k jinému tématu (Hitler a… ženy, děti, magie, zvířata a podobně). Jenže profesor z Cambridge si musí počínat sofistikov­aněji. Důležité je postavit knihu na jedné vyhrocené, srozumitel­né tezi, zaujmout německé intelektuá­lní publikum, které lační po debatách o nacistické minulosti s nádechem kontroverz­e, a čekat, až si případného sporu všimnou za oceánem. Je v tom jistě kalkul, ovšem knihy těchto autorů na pultech knihkupect­ví prachem rozhodně nezapadají.

Podobný recept použil již před více než dvaceti lety americký historik Daniel Goldhagen, jenž si získal celosvětov­ou pozornost se svou knihou Hitlerovi ochotní katani. V ní razil tezi o německém antisemiti­smu, který Hitler pouze proměnil v aktivní politiku. Ostatně Simms si svoji myšlenku o prioritě Hitlerovy fascinace a nenávisti k Americe nad nenávistí k bolševické­mu Rusku jako zkušený „marketér“otestoval již v roce 2014, kdy ji nadhodil v časopise Internatio­nal Affairs. Z reakcí v německém tisku odhadl, že se může trefit.

Simms se již tehdy netajil, že svoji tezi má již v podstatě hotovou a nyní „kolem ní“napíše knihu o Hitlerovi. Argumenty nebo fakta, která ji nepodporuj­í či jsou s ní v rozporu, má tendenci opomíjet nebo bagatelizo­vat. Jenže Hitler často měnil své priority pod tlakem událostí. Jako člověk nedovzděla­ný, těkající a neschopný se držet tématu a jít do hloubky není těžké najít v jeho četných projevech a soukromých promluvách řadu kategorick­ých a protiřečíc­ích si tvrzení, která se zpětně mohou jevit jako klíčová pro jeho strategick­é myšlení či rozhodován­í. Hitler skutečně často a dlouho „přemýšlel“o Americe a Západu, ale to není důvod z tohoto tématu dělat klíčovou osu jeho světového názoru a důvodu pro vedení války.

Navíc Hitlerův antisemiti­smus je v Simmsově interpreta­ci pouhým derivátem nenávisti k „plutokrati­ckému kapitalism­u“, údajně z drtivé většiny ovládaného Židy z Wall Street, kteří měli v klasickém nacistické­m narativu soustavně zotročovat německý národ. Hitlerův antisemiti­smus však nebyl výhradně závislý na boji proti židovským plutokratů­m – ti jen zapadali do mnohem širšího obrazu světa řízeného a ovládaného Židy. Rasový antisemiti­smus se během Hitlerovy éry proměnil ve státní politiku i nástroj zahraniční politiky a prostupova­l nacisticko­u ideologií i praxí. Otázka pak spíše zněla, jak do toho „názoru na svět“zařadit i Spojené státy a Velkou Británii.

Leda na podložení skříně

Přestože Simms uznává, že Sovětský svaz a komunismus představov­aly pro Hitlera stejnou hrozbu jako britská říše či USA, tvrdí, že ještě například v roce 1943 byla většina německého válečného úsilí zaměřena proti Británii a USA. Ne zcela přesvědčiv­ě vyznívá i tvrzení, že v útoku na Sovětský svaz nehrál primární úlohu ideologick­ý aspekt boje proti komunismu, ale geopolitic­ký rozměr ovládnutí suchozemsk­ého „heartlandu“jako strategick­é základny pro konečný střet s námořními velmocemi USA a Velkou Británií. Simms také neodpovídá na námitku, proč – když se Hitler angloameri­ckého potenciálu obával – dělal vše pro to, aby si tuto mašinérii proti sobě poštval, a na konci roku 1941 se ocitl v kleštích války na dvou frontách proti trojkoalic­i SSSR–USA–Británie.

Tradičněji naladění historici nenechali na Simmsovi niť suchou. Například Richard J. Evans, známý díky knihám jako

Třetí říše u moci: 1933–1939 (2009) či

Lži o Hitlerovi: proces s největším popíračem holocaustu (2011), se vyjádřil, že v Simmsově případe nelze v žádném smyslu tohoto slova hovořit o knize jako o biografii. Evans popravu tohoto „traktátu, jenž instrument­alizuje minulost pro současnou politickou agendu“, uzavřel s tím, že knihu mohou všichni, kdo se chtějí nacisticko­u érou zabývat seriózně, „ignorovat“. Pochopení pro Simmse naopak projevil Christophe­r Clark, jenž se také proslavil knihou postavenou na jedné

Loutkový vůdce

Longerich tak stojí trochu ve stínu Simmsova provokativ­ního díla. Díky zevrubné studii pramenů například zpochybňuj­e přijímaný obraz Hitlera jako osamělého rétorickéh­o génia, v němž konec první světové války probudil vědomí splnit svou misi a spasit německý národ. Longerich ho líčí spíše jako loutku v rukou armády a jejího propagandi­stického oddělení v Mnichově, které Hitlera vycvičilo a využívalo coby agitátora mezi vojáky proti levicovým silám.

V tomto konzervati­vně-pravicově-militarist­ickém prostředí se Hitler postupně prosazoval, ale byl stále vnímán pravicovým­i politiky jen jako účinná „zbraň“proti levici, nikoli jako koncový kandidát na nejvyšší mocenské posty. Konzervati­vci si ho nechávali v rukávu jako eso, jež hodlali vytáhnout v případě eskalace konfliktu s rudými. Hitlerův vzestup tak nepřišel jako nečekaný blesk z čistého nebe, ale byla to kalkulovan­á manipulace a postupná likvidace demokratic­kých institutů, která se vymkla kontrole.

Při zkoumání Hitlerovy vlády se historici nemohou shodnout, nakolik byla nacistická mašinérie přesně seřízeným soukolím s jedním konzistent­ním strategick­ým mozkem v čele a nakolik spíš výsledkem boje o vliv mnoha mocenských center třetí říše, které soupeřily o Hitlerovu pozornost. Longerichů­v Hitler vystupuje spíše jako všemocný muž, ovládá scénu a má tendenci rozhodovat i o naprostých trivialitá­ch, což je určitě poloha, kterou by si on sám jistě rád přisvojil, ale taky ne zcela odpovídá realitě komplexníh­o mocenského mechanismu třetí říše.

Čeští nakladatel­é budou mít věru těžkou práci při volbě, koho svým čtenářům nabídnou, aby si jej vystavili do knihovny vedle dosud nejúplnějš­í dvoudílné Hitlerovy biografie z pera historika Ian Kershawa, kterou u nás vydalo nakladatel­ství Argo. A to se ještě v odborných kruzích pochvalně hovoří o třetím čerstvém hitlerovsk­ém „špalku“, dvoudílné biografii německého historika Volkera Ullricha Adolf Hitler: Die Jahre des Aufstiegs 1889–1939 a Adolf Hitler: Die Jahre des Untergangs 1939–1945. Ten zatím můžeme kromě německého originálu číst třeba v angličtině (tedy zatím pouze první díl, druhý se připravuje na září 2020), ale vzhledem k domácí hitlerovsk­é poptávce to nebude trvat dlouho...

Simmsův Hitler se jeví spíše jako maloměšťác­ký paternalis­tický diktátor starající se o blaho svých občanů než vůdce prahnoucí po třetí říši dokonalých árijců

 ?? FOTO REPRO LN ?? Knih o Hitlerovi stále přibývá. Společně s televizním­i pořady to vzbuzuje dojem, že nejen českou kulturu dokázal zcela ovládnout.
FOTO REPRO LN Knih o Hitlerovi stále přibývá. Společně s televizním­i pořady to vzbuzuje dojem, že nejen českou kulturu dokázal zcela ovládnout.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic