Zlatá dvacátá
Další „americká dekáda“? Kvůli technologickému soupeření s Čínou ale možná poslední
Jednou z nejvíce nepochopených a špatně interpretovaných populárních teorií jsou takzvané černé labutě. Ekonom a bývalý burzián Nassim Nicholas Taleb tak začal říkat vysoce nepravděpodobným a těžko předpověditelným událostem, které zlomí dějiny vejpůl, jako finanční krize roku 2008. A tak se různé novoroční předpovědi a věštby analytiků zaklínají výhradou „pokud nepřiletí černá labuť“. Jenže většina z nich alespoň v obrysech vidět je, jen je vidí – nebo chce vidět – jen málokdo. Přesně jako onu americkou hypoteční a akciovou bublinu, která otřásla léty „desátými“.
Podobně asi jen málokoho může upřímně překvapit, že je Blízký východ sud střelného prachu a bohužel zase jednou plní titulky médií. A nejspíš bude i v těch nadcházejících letech „zlatých dvacátých“společně s dalšími hrozbami bezpečnosti, především té kybernetické. Stejně tak asi nebudeme šokováni, pokud nějaký otřes vzejde z brexitu a vyrovnávání se společné Evropy s odchodem globálně nejvýznamnějšího člena. Rozhodující líhní všemožných historických labutí ale bude to, čemu se na Západě říká anglosasko-čínský konflikt, tedy globální soupeření USA a Británie s expanzivní asijskou velmocí. Jak to ostatně zažíváme na vlastní kůži.
Horší než studená válka
Prestižní list Financial Times zvolil v tradiční anketě slovem roku 2019 poněkud těžko přeložitelné anglické „decoupling“. Odpoutání nebo oddělení se Číny od (někdy vzájemné) závislosti na Spojených státech v ekonomickém slova smyslu je při pohledu z Londýna a New Yorku hlavním trendem posledních let. Loni ale s obchodní válkou mezi dvěma největšími světovými ekonomikami nabralo na obrátkách a panují obavy, že povede k rozkladu na globalizaci postaveného systému, který nám zajistil poslední léta nevídané prosperity.
Pokud si někdo myslel, že středečním podpisem obchodní dohody vše končí, vyvedl ho Donald Trump z omylu jasným prohlášením, že jde jen o první fázi a cla, která uvalil, budou z velké části platit alespoň do podpisu fáze dvě. K té ale nedojde před americkými listopadovými prezidentskými volbami.
Tvrdý přístup k obchodu, stejně jako k podezřelému telekomunikačnímu gigantu Huawei, který Trumpovi kritici přičítají snaze ukázat sílu a zůstat v Bílém domě, přitlačil naopak Čínu k rychlejší snaze o nezávislost. A to především v nejmodernějších technologiích, od vývoje mikroprocesorů až po software.
Ambice přitom nemá rozhodně malé, začíná snahou udržet domácí talent kultivovaný často na amerických univerzitách, ale ve výsledku být světovým centrem číslo jedna, nebo třeba předělat globální finanční systém. Generální tajemník OSN António Guterres dokonce v rozhovoru pro magazín Wired prohlásil, že soupeření USA a Číny v technologiích může „nadělat víc paseky než studená válka“.
Z druhé strany se ve Spojených státech otevřeně mluví o tom, že Čína zneužila otevřenost USA a světového obchodního systému tím, že nepokrytě tlačí své národní šampiony, dotuje řadu exportních produktů a přitom nepustí cizí firmy recipročně na svůj trh. Představa, že její přistoupení ke Světové obchodní organizaci na počátku milénia přinese větší otevření a demokratizaci, se ukázala jako omyl, spíše se označuje za trojského koně. Hlavní roli v globální expanzi přitom začínají hrát obří technologické firmy jako Alibaba, WeChat nebo Tencent, které se z e-shopu nebo aplikace postupně stávají všeobjímajícími giganty obsluhujícími skoro každý aspekt života. Něco, co si u kritizovaného Googlu nebo třeba Facebooku ani nedovedeme představit.
Pokud si někdo myslel, že středečním podpisem obchodní dohody válka s Čínou končí, vyvedl ho Donald Trump z omylu
Labutí píseň kapitalismu?
Díky americkým prezidentským volbám ale může přiletět pro příští dekádu přelomová labuť ještě z druhé strany. Především demokratičtí kandidáti Elizabeth Warrenová a Bernie Sanders odpovídají na rostoucí poptávku po řešení krize kapitalismu a rostoucí nerovnosti, jakou si v Evropě opět moc neumíme představit. Bezpochyby půjde o jedno z hlavních témat letošní kampaně, na sílící kritiku, která přetrvává celou poslední dekádu od finanční krize, ale odpovídají i samotné korporace.
Vlivná organizace Business Roundtable vydala loni otevřené prohlášení podepsané 181 šéfy největších amerických firem, podle nichž není už jejich jediným cílem zvyšovat bez ohledu na cokoliv hodnotu akcií, jak platilo poslední půlstoletí. V novém paradigmatu berou ohled i na zaměstnance, zákazníky, ale také životní prostředí. Tedy témata, která shodně otřásají i Evropou. Z druhé strany se ale ozývá, že opravováním systému si mohou západní ekonomičtí šampioni svázat ruce v nevyhnutelném souboji právě s těmi čínskými.
Pokud technologická studená válka vyeskaluje a zároveň si z politických důvodů USA a Evropa naordinují handicap pro své firmy, může se snadno stát, že namísto nějaké černé labutě nás v nadcházející dekádě čeká labutí píseň americko-evropského pojetí světa.