Šéfovi M5S srazil vaz pokles přízně
ŘÍM/PRAHA Úřadují necelý půlrok a už se pod nimi houpou židle: další působení italské vlády, v pořadí již šestašedesáté od vzniku Italské republiky (1946), je ve hvězdách. Novou nejistotu přineslo středeční rozhodnutí Luigiho Di Maia, který rezignoval na post šéfa levicověpopulistického Hnutí pěti hvězd (M5S) – politického subjektu, jenž má aktuálně nejvíce ministrů i poslanců. Nic na tom nemění ani fakt, že na pozici ministra zahraničí Di Maio zatím zůstal.
Kabinet, v Itálii přezdívaný Conte II (jde o druhou vládu vedenou bezpartijním ministerským předsedou Giuseppem Contem), by mohly „dorazit“případné nepříznivé výsledky v ostře sledovaných volbách v bohatém regionu Emilia-Romagna, které se konají již tuto neděli.
O Di Maiově odchodu z čela M5S se sice spekulovalo již delší dobu, přesto je jeho načasování do volebního týdne překvapivé. Teprve třiatřicetiletý politik čelil kritice kvůli zásadnímu propadu volební podpory, mnozí Di Maia také obviňovali z přílišné koncentrace moci v rámci M5S, kde si důležité pravomoci buď uzurpoval sám, nebo je svěřoval pouze malému okruhu věrných.
Nespokojenost s Di Maiovou politikou se projevovala i „hlasováním nohama“– v posledních měsících opustila M5S řada poslanců a senátorů. Vládní podpora se tak v parlamentu smrskla na minimum a zejména v senátu musejí strany vládní koalice, tvořené vedle M5S ještě středolevou Demokratickou stranou (PD) a dvěma menšími formacemi, hledat podporu u nezařazených senátorů.
Di Maia dočasně nahradil na postu šéfa M5S málo známý senátor Vito Crimi, hnutí by mělo vybrat trvalého lídra na kongresu během několika měsíců. Ten bude mít ale před sebou olbřímí úkol, protože M5S čelí málo vídanému sestupu: od hvězdné hodiny v roce 2018, kdy získalo v parlamentních volbách podporu 33 procent voličů, klesla popularita hnutí na méně než polovinu. Celostátní průzkumy nyní přisuzují M5S asi 15 procent hlasů a na regionálních úrovních ještě méně.
Zůstane Boloňa „rudá“?
O dalším osudu Conteho druhé vlády mnoho napovědí výsledky nedělních voleb ve dvou italských regionech, Emilii-Romagni a Kalábrii. Vzhledem k tomu, že v chudé Kalábrii na samém jihu Itálie je výsledek prakticky jasný (kandidátka krajněpravicové Ligy (Lega) v průzkumech vede s pohodlným náskokem), oči se upírají na severní region Emilii-Romagnu. Jde o oblast lidnatou (4,5 milionu obyvatel), hospodářsky vyspělou (podle hrubého domácího produktu na hlavu jde o čtvrtý nejbohatší italský region z jedenadvaceti) a hlavně se jedná o území, kde ve volbách po desítky let nepřetržitě vítězí levicové strany.
To se teď ovšem zdá být v ohrožení. Podle posledních průzkumů má levicový kandidát a současný regionální premiér Stefano Bonaccini (PD) jen nepatrný náskok před kandidátkou Ligy Luciou Borgonzoniovou – rozdíl na hranici statistické chyby rozhodně nedává Bonaccinimu jistotu vítězství. Příznačný je předpokládaný výsledek pro kandidáta M5S: Simonea Beniniho podporuje jen šest procent voličů.
Italští komentátoři se shodují na tom, že pokud by Emilii-Romagnu nakonec získala Liga, vláda v Římě by to sotva přežila. Pro levici by to totiž znamenalo nejen porážku v regionu, kde o jejím vítězství dosud nikdy nebylo pochyb, ale i zhroucení symbolu. Boloňa, správní středisko Emilie-Romagni, patří historicky k nejsilnějším levicovým baštám v celé Evropě a přezdívá se jí „rudá Boloňa“. Projevuje se to i v současnosti: právě zde se loni v listopadu zformovalo lidové hnutí Le sardine (Sardinky), které od té doby dokázalo na náměstí různých italských měst přilákat na demonstrace proti krajní pravici stovky tisíc lidí. Naposledy se „sardinek“sešlo v Boloni minulou neděli na 40 tisíc.
„Představa, že by Regionální palác (sídlo regionální vlády v Boloni – pozn. red.) ovládla Liga, se pro mnohé levicově smýšlející Italy rovná konci světa,“nastínil možný scénář komentář listu Corriere della Sera.
Oči celé Itálie se budou v neděli upírat právě tam.
Hnutí pěti hvězd, nejsilnější subjekt současné italské vlády, mění svého lídra těsně před důležitými regionálními volbami v Emilii-Romagni. Luigi Di Maio opouští post šéfa po zdrcujícím propadu volebních preferencí.