Mentoři? Ti také chybějí

Všude je slyšet, jak „nejsou lidi“. Chybí na stavbě, je málo sestřiček i doktorů, dobrých učitelů i prodavaček, o dobrých scenáristech nemluvě... Také je málo těch, kteří jsou ochotni druhým pomáhat radou, zkušenostmi, těch, kteří by byli připraveni být mladým a začínajícím oporou – zkrátka mentorů.

Ten pojem vlastně dnes už málokdo používá a asi i málokdo zná (nelze nejspíš předpokládat, že by kdekdo věděl, že Mentór byl přítel, jemuž Odysseus svěřil výchovu svého syna Telemacha). Přesto právě mentory, starší, zkušené, zodpovědné a nezištné, bychom mnohde hodně potřebovali. A tak člověka potěší zpráva o tom, jak se umělci zvučných jmen stávají mentory mladých talentů. Konkrétně pěvkyně Kateřina Kněžíková, klavírista Ivo Kahánek, hornista a dirigent Radek Baborák, houslista Jan Fišer, saxofonista, klarinetista, skladatel a výtvarník Marcel Bárta, flétnista Jan Ostrý, zpěvačka Radka Fišarová, výtvarníci Tomáš Císařovský a Richard Loskot, choreograf a tanečník Jan Kodet nebo dramaturgyně a režisérka Dominika Špalková. Jejich jména dodávají zvuk stipendijní akademii MenART, která pro nadané žáky základních uměleckých škol a jejich pedagogy teď už třetím rokem nabízí projekt mentoringu uměleckého vzdělávání zaštítěný Nadačním fondem Magdaleny Kožené.

Jistěže se dostane jen na několik z desítek a stovek talentovaných adeptů umění, ale když se rok s rokem sejde, řady těch, jimž se dostalo profesionální podpory od nejlepších v oboru, se přece jen rozmnoží. A ti mladí, začínající, pochopí, v čem je kouzlo mentorů: že jsou to lidé vnímaví, chápaví, nesobečtí, schopní dát dobrý příklad a vždy připravení podat pomocnou ruku. Pochopitelně ti, kdo něco umějí a něco dokázali. Jedno, jestli jde o muzikanta, malíře, zahradníka, anebo třeba truhláře na vsi.

Jen kdyby jich bylo víc – nebo, pokud jsou, aby byli víc vidět a bylo o nich víc slyšet...