Volby ve stínu megaprocesu M
Jakkoli se voliči upínají k únorovému volebnímu klání, Slovensko nečekají klidná léta
egaproces. Tento titul si právě probíhající soudní proces s vrahy a objednavateli vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové vysloužil nejen pro svou společensky mimořádnou závažnost a výjimečnost. Lze na něj nahlížet i jako na vyvrcholení dlouhodobých snah o nastolení normálních poměrů na Slovensku, akceptovatelných standardů slušnosti v zápasech od doby sametové revoluce až po současnost.
Proces lze chápat i jako symbolickou, prozatím jen předběžnou tečku za divokými 90. léty, kdy tehdejší politické poměry umožnily vznik mocných skupin organizovaného zločinu po celém Slovensku a jeho propojení s politickým prostředím a bezpečnostními složkami státu, kdy vraždy byly na denním pořádku a zákon tahal za kratší kus provazu. Slovensko bylo černou dírou na mapě Evropy, jak to kdysi příhodně pojmenovala Madeleine Albrightová. Nynější soudní proces je zřetelnou snahou uzavřít kapitolu zločineckých metod a o vyslání poselství, že společnost se dokáže a bude bránit, byť i za cenu lidských obětí. To je ta pozitivnější zpráva z Pezinku, kde proces u Specializovaného trestního soudu právě probíhá.
Ambiciózní novinář
Do podnikání se začátkem 90. let vrhli nejen naivní nadšenci, nýbrž i bezskrupulózní lidé s ostrými lokty a absencí respektu k lidské bytosti. Zrod organizovaného zločinu provázela malá privatizace a po volbách v roce 1994 společně s velkou privatizací přímým prodejem servilním zájemcům z prostředí tehdejší vládní strany HZDS vznikla vrstva vlivných skupin i jednotlivců se silnou vazbou na politické a podnikatelské prostředí. Byli schopni korumpovat kohokoliv a kdykoliv. Kupovali si přízeň prakticky všech relevantních politických subjektů jako druh pojistky pro případ změn ve vládních strukturách.
Zde, na pomezí tlup organizovaného zločinu, politické scény a podnikatelského prostředí bílých límečků se zrodil fenomén Mariána Kočnera. Jako vystudovaný novinář začínal ve státní Slovenské televizi ještě před sametovou revolucí. Byl ambiciózní, působil jako místopředseda tamější svazácké organizace společně s tehdejším předsedou SSM Pavlem Ruskem. Dnes jsou oba obžalováni z falšování směnek a podvodu. Marián Kočner nebyl nikdy členem nějaké zločinecké skupiny, leč dokázal komunikovat s kteroukoliv z nich, když pro své podnikatelské zájmy potřeboval jejich pomoc.
Koncem léta 1998 obsadil ředitelství soukromé televize Markíza s podporou zločinecké skupiny „Sýkorky“, pojmenované po jejím zakladateli, později zavražděném studentovi sovětského MGIMO Miroslavovi Sýkorovi. Kočner vydíral majitele televize, americkou společnost CME, smlouvou, kterou získal od jednoho bývalého uchazeče o licenci na televizní vysílání, a nakonec uspěl. Bylo to krátce před parlamentními volbami. Kočner získal desítky milionů korun a po volbách, kdy Mečiarovy vlády vystřídaly politické strany dosavadní opozice, podnikal nerušeně dál.
Vybudoval postupně síť vlivu v prostředí politiky, bezpečnostních složek, justice, což mu dávalo pocit neohroženosti, jako kdyby byl generálním ředitelem republiky. Jedinou sféru, kterou neměl pod kontrolou, byla média. Právě tam došlo časem k osudovému střetu. Nejprve jen vyhrožoval. Později, podle obžaloby, bývalý novinář Kočner dal pokyn zavraždit novináře Kuciaka, jenž mu znepříjemňoval život pozorností věnovanou Kočnerovým „podnikatelským“
aktivitám. Na konci byla fyzická likvidace novináře.
Marián Kočner nyní odmítá u soudu vypovídat, což naznačuje, že čeká na předložení všech důkazů obžalobou a výpovědi všech svědků, aby mohl nastavit obhajobu. To nesvědčí v jeho prospěch, indikuje to defenzivní pozici. Nelze zcela vyloučit, že spoléhá i na výsledky voleb a další nejistý politický vývoj v zemi. Soudní proces probíhá v čase předvolební kampaně. Slováci budou volit své poslance 29. února ve stínu druhého výročí zavraždění Jána Kuciaka a jeho snoubenky, vzpomínkové manifestace se uskuteční 21. února, v den druhého výročí vraždy snoubenců.
Odhady volebních výsledků naznačují, že probíhající soudní proces neovlivní volby nijak zásadně. V čele pomyslných dostihů jede Smer-SD, na druhém místě se objevuje neoluďácká Ľudová strana Naše Slovensko Mariana Kotleby, což je pro mnohé šok, přestože se tento stav dal dlouhodobě odhadnout. Kotlebova strana postupuje v uplynulé dekádě po příčkách z regionálních voleb přes Národní radu SR až do europarlamentu, kde má dva poslance. Zlepšování její pozice a volební síly je obrazem „toho třetího vzadu“, jenž těží z nekonečné řady skandálů vládní koalice i opozice.
Fenomén Mariána Kočnera se zrodil na pomezí tlup organizovaného zločinu, politiky a podnikatelského prostředí bílých límečků
Zpátky do 90. let?
Průzkumy mezi voliči signalizují, že žádná z politických stran, jimž agentury přisuzují jisté místo v parlamentu, nezíská dostatečný počet křesel na to, aby mohla vytvořit stabilní a konzistentní vládní koalici s šancí na efektivní vládní program a bezpečnou vyhlídkou na plné čtyři roky vládnutí. Znechucení voličů a jejich nedůvěra v politiky se promítá do konkrétních čísel. Ta jsou pro většinu subjektů hodně nízká.
Mezi pěti a deseti procenty se ocitá většina z nich. Příští vláda bude muset být složena minimálně ze sedmi subjektů, přičemž v ní nemá být nynější vládní Smer Roberta Fica. Šanci na vítězství ve volbách má i Kotleba. S jeho sílícím postavením na politické scéně bude sílit i návrat do 90. let. V jeho řadách je hodně trestně stíhaných i několik odsouzených.
V této chvíli lze říct, že Slovensko nečekají klidná léta a stabilní politické poměry. Proto poznámka v úvodu, že soudní proces s Mariánem Kočnerem a spol. je prozatím jen předběžnou tečku za divokými 90. léty.