Zítřky konzervativců

Lidovci si budou muset vybrat budoucnost

Bude víkendový sjezd KDU-ČSL jen jedním z volebních setkání, na němž delegáti vyberou nové vedení a pojede se dál ve starých kolejích? Jestli to takhle dopadne, zůstane budoucnost strany hodně temná.

Lidovci se mezi „malými“stranami mohou cítit nejkomfortněji. Průzkumy jim pravidelně nehlásí, že by byli pod pětiprocentní hranicí, která věští konec ve sněmovní politice, mají solidní regionální základnu v obcích i krajích a relativně věrný a vytrvalý elektorát. Jenže podíváte-li se na tuhle situaci optikou, která není rozmlžena ošidným konstatováním, že například TOP 09 je na tom hůř, vyhlídky nejsou růžové.

Dosluhující předseda Marek Výborný sliboval stranu rozhýbat, a stal se opak, konzervativní struktuře se povedlo eliminovat jakoukoli změnu. Lidovci neoslovují ani nové voliče, v mnoha krajích je naopak atribut konfesijní strany brzdí. Jako konzervativci čelí obtížnému úkolu, musejí se změnit, nezradit své hodnoty a najít témata, která budou široce přijímána. Prozatím jsou zapsáni jen jako propagátoři tradiční rodiny. Například o ekologii ani důchodech nahlas nemluví, a přitom tohle jsou zrovna témata, která v posledních rocích hodně zplaněla.

Strany v tomto punktu už nic nenabízejí, všechno vsadily na marketing. Porazit marketing marketingem určitě lze, ale nikoli v podobě: Babiš slibuje všechno všem, my voličům řekneme, že největší zlo je Babiš. To je beznadějné. Potácet se nad pětiprocentní hranicí též nelze donekonečna, protože v některých volbách prostě neprojdete.

Strana jako KDU-ČSL, plná matadorů, bude mít jistě tendenci řešit především akutní problémy, tedy podzimní krajské a senátní volby, v nichž jejich šance vypadají slušně. Avšak ti politici, kteří nedokážou hledět do vzdálenější budoucnosti a vybrat si nějaký směr, jsou odsouzeni k pasivnímu čekání na to, až jim vymře voličstvo. Kdo se spolehne na to, že lid se nasytí populismu a vrátí se ke „starým dobrým“konzervativcům, páchá politickou sebevraždu.