O Jokerovi a džunglích

Známí se mě tak dlouho ptali, zdali už jsem viděl Jokera (film Todda Phillipse, 2019), až jsem ho zhlédl. Zdánlivá odbočka: Čtu teď svým dětem Knihu džunglí, Kiplingův příběh o Balúovi, Baghírovi, Ká a dalších zvířatech – a o jednom lidském dítěti, Mauglím. Ten se shodou náhod ocitne na místě, které nezná a kam nepatří, a proto – aby se zorientoval a přežil – potřebuje pomoc podivuhodných tvorů-domorodců (Balúa, Baghíry, Káa atd.).

Představme si (hypoteticky), že by se Mauglí nedostal do džungle jako novorozenec, ale až jako dospělý a plně civilizovaný jedinec a že by se z džungle do civilizace po několika letech (či měsících či týdnech) vrátil. Jakou zprávu by o džungli a jejích tvorech-domorodcích podal svým civilizovaným soukmenovcům? Já myslím, že soucitný a vzdělaný Mauglí by natočil Jokera – film o vzpouře přehlíženého a ponižovaného tvora-domorodce těžce přežívajícího v džungli, do níž se civilizovaný a dobře situovaný člověk jen tak nedostane, a když ano, může z ní kdykoli odejít.

Jinak řečeno, Joker je moc zajímavá broučkiáda. Mám rád Nabokova, který o cizokrajných džunglích napsal – mnoho let před Saidovým Orientalismem – toto: „Nezkušený heraldik se podobá středověkému cestovateli, který nepřiváží z Východu výsledky přímého zoologického bádání, ale spíše pouhé představy o zvířeně, ovlivněné domácím bestiářem, od něhož se celou dobu neodloučil.“

O džunglích existuje ještě jiný typ svědectví než broučkiády. Představme si, že se v džungli narodí tvor-domorodec, který navzdory svému předurčení prožít v ní celý svůj život v průběhu dospívání zjistí, že džungle není pro něj. Balú se mu zdá příliš machistický, Ká příliš krutý (vždyť sežral tolik opic!), a tak takový jedinec z džungle prchne do civilizace. Tam si osvojí civilizovaný jazyk a konvence a – vybaven neradostnými vzpomínkami na život v džungli – rozhodne se podat svým nově objeveným civilizovaným druhům zprávu.

V knihkupectvích je takových zpráv plno. Každý civilizovaný člověk chce teď přece pochopit tyto v džungli žijící tvory-domorodce volící Trumpa nebo Le Penovou z první ruky. Je to téma hovorů v kavárnách a tak. O Vánocích jsem si přečetl hned dvě takové zprávy-knihy.

J. D. Vance prchne z dělnické čtvrti v Middletownu do Ohia, pak na Yale, pak napíše Americkou elegii o Middletownu a o tom, že se do něj už nikdy nevrátí…

Didier Eribon prchne z remešské dělnické čtvrti, stane se z něj pařížský intelektuál a napíše knihu o nemožnosti návratu – Návrat do Remeše…

Soucitný a vzdělaný Mauglí by natočil Jokera – film o vzpouře přehlíženého a ponižovaného tvora-domorodce těžce přežívajícího v džungli

Joker mě zaujal, stejně jako třeba Eribonova kniha (ta je skvělá!), byť se nemůžu zbavit dojmu, že ve všech těch příbězích o džungli chybí hlas lidí, kteří se v džungli narodili a kteří v ní i zemřou.

Prostě řečeno, ve zprávách o džungli mi chybí džungle.

Istvána Léka dnes zastupuje Přemysl Houda