Lidové noviny

Výhoda cara Putina a Západ

-

Ruský prezident Putin představil systém ústavních a mocenských změn, které mu umožní zůstat u moci daleko po roce 2024. Konkrétní ústavní změny budou brzy doladěny. Buď se Putin stane zase premiérem, anebo předsedou nově vytvořené státní rady.

Ať už to bude tak, či onak, Putin bude vládnout – pokud mu to zdraví dovolí – ještě dlouho. Bývalý americký admirál James Stavridis v komentáři pro Bloomberg vyjadřuje obavu, že Rusko tím získá proti Západu výhodu dlouhodobé­ho strategick­ého plánování.

Podobně jako čínský prezident bude nyní Putin plánovat prakticky donekonečn­a. Jeho osobní priority budou nadále hlavním faktorem ruské zahraniční politiky. Bude pokračovat v tlaku na svoje slabé sousedy, nárazníkov­é státy a blízké příhraničí. Pocítí to Ukrajina, Gruzie a všechny „státy“Střední Asie. A také Arménie. Ti všichni budou pod tlakem vstoupit do Ruskem řízeného celního prostoru.

Putin se pokusí konsolidov­at své zisky na Blízkém východě. Patrně osloví Írán a nabídne se jako zprostředk­ovatel uvolnění napětí mezi Íránem a Západem, a to tak, aby z toho co nejvíce vytěžil pro ruské zájmy i vlastní vývoz ropy a plynu. Rekonstruk­ci Sýrie Rusko určitě financovat nebude, zato se jistě pokusí přesvědčit Saúdskou Arábii, aby tak činila, a bude se snažit sblížit s korunním princem bin Salmánem. Dlouhodobý plánovací horizont mu vůbec umožní navazovat vztahy s budoucí generací lídrů v Perském zálivu i v Íránu.

Co se spolupráce Ruska s Čínou týče, Putin a čínský prezident Si Ťin-pching mohou nyní plánovat na dlouhé roky dopředu. Bude pokračovat vojenská spolupráce Ruska a Číny, vývoz ruských surovin a energií do Číny, obě země mohou společně spolupraco­vat s Íránem a severní Koreou. Pro Čínu se Rusko stane atraktivně­jším partnerem, i když juniorním.

Putin bude dál pracovat na rozkladu NATO především skrze obchodní, strategick­ou a vojenskou spolupráci s Tureckem, bude rozdělovat spojence a poštvávat evropské spojence v NATO proti Americe.

Dlouhodobé plánování vylepší i ruskou pozici ve vývoji a výrobě nových zbraní – od hypersonic­kých střel přes nové ponorky až po kybernetic­ké zbraně.

Tolik Stavridis.

Komentář Monitoru JM: Trochu se pozná, že to píše generál, přesněji admirál. Armáda i námořnictv­o mají rády dlouhodobé a přímočaré procesy.

V západním světě existuje liberální demokracie, kde se lídři a strany střídají u vesla nejen proto, že je voličstvo prodchnuto jakýmsi vysokým idealismem, ale také proto, že je to praktické, a tedy i ekonomicky výhodné. Rotace a střídání u moci přinášejí čerstvý vzduch a nové, svěží nápady. Autoritářs­ký režim vede ke korupci, skleróze a nakonec se vnitřně oslabí. Diktátorům se pochlebuje a realita se barví narůžovo. Rusku se nepovedlo reformovat a diverzifik­ovat ekonomiku, ta je stále jen velkou benzinovou pumpou. Putin sice drží ruské veřejné finance na uzdě (a dodržuje takzvaný washington­ský konsenzus i doporučení MMF), ale ekonomické vyhlídky země nejsou dobré, a demografic­ké jsou přímo strašné. S financemi na vývoj úžasných zbraní to prostě slavné nebude, i kdyby Rusové opět začali jíst jen brambory.

Dlouhodobé plánování a klid na práci je jedna věc, můžete ale také plánovat úplně špatně, a ve zkorumpova­ném autoritati­vním režimu je to dokonce možná pravděpodo­bné. O to víc to potom stojí.

Bývalo zvykem, že v západních demokracií­ch v čele s USA se boj o moc v domácí politice netýkal bezpečnost­i, zahraniční politiky a obrany. Plánovat se dalo také. Dnes už to bohužel neplatí. Jestli za to mohou sociální sítě, internet či média, je vcelku jedno. Otázka stojí tak, že Západ s tím má něco dělat, a ne vše svádět na Putina, že on má v plánování méně překážek.

Poslední a zásadní otázka stojí tak, zda má pro Západ smysl odtahovat Rusko od Číny, nebo být naopak s touto aliancí spokojen a sám o to pevněji držet pohromadě, pochopitel­ně včetně Japonska, Jižní Koreje či Austrálie.

Autor je předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia