Fišer, nebo Bondy?
Vpondělí 20. ledna by bylo básníkovi Egonu Bondymu devadesát let. Vlastně ne, špatně. Devadesát let by bylo filozofovi Zbyňku Fišerovi, Egon Bondy se zrodil podstatně později než nemluvně Zbyněk Fišer, až na koni čtyřicátých let se samizdatovou knížkou Židovská jména.
Nemělo by asi valný smysl, abych vysvětlovala, o koho jde, Bondyho jméno je všeobecně známé, přestože Zbyněk Fišer zemřel v dubnu 2007. Ale básníci jsou, jak pravý mýtus, nesmrtelní. Bondy po sobě zanechal desítky básnických sbírek, prozaických děl a filozofických spisů. A otázku, která je kupodivu stále aktuální, ač Státní bezpečnost přestala existovat už před třiceti lety: byl to velký básník, nebo sprostý udavač?
Nejjednodušší odpověď zní, že byl jedno i druhé. Nebo, abychom si to nezjednodušovali, můžeme setrvat u rozdělení na dvě osoby: předvolánky k výslechům dostával samozřejmě jako Zbyněk Fišer, jako Zbyněk Fišer také podal estébákům stovky zpráv, kdežto jako Egon Bondy psal, co si myslel.
Jeho zásluhy ve vtělení do Egona Bondyho nelze přehlédnout: umělecké dílo je působivé a když je prezentoval – když například předčítal Invalidní sourozence, napsané o undergroundu a pro underground –, byl to, jak potvrdily desítky pamětníků, nezapomenutelný zážitek. Výrazně ovlivnil celou generaci českého undergroundu sedmdesátých a osmdesátých let, Plastici zpívali jeho texty, a v osmdesátých letech byl guru mnoha dnes významných autorů.
I když nevím o nikom, kdo by kráčel v jeho marxistických šlépějích. Nikdo o mně neví, / že jsem marxist levý, napsal Bondy. To je ovšem čirá mystifikace, věděli to všichni, ale jeho milovníci a obdivovatelé si z jeho postojů vybírali spíš jeho odpor k establishmentu a všemožnému útlaku. Dnes to může vypadat, že jako „marxist levý“mohl být pro svobodomyslné lidi, jakými byli příslušníci undergroundu v komunistickém Československu, nepřijatelný, jenže to se na věc díváme dnešníma očima. Underground byl v tomto smyslu daleko tolerantnější společností, než v jaké žijeme dnes, dnešní kádrováci a doktrináři by si z něj mohli a měli vzít příklad. Za politické názory se z něj nevylučovalo.
Zda by se bylo vylučovalo za udavačství? Možná ano, už kvůli vlastní bezpečnosti a bezpečnosti celého společenství. Anebo taky ne – prostě by každý věděl, že před udavačem nelze mluvit o věcech, které všemocní estébáci nemají vědět. O tom, že je Zbyněk Fišer v čilém styku s StB a podává jí hlášení, ovšem jeho ctitelé nevěděli. Zato věděli, jak úžasně chápavým, moudrým a inspirativním dokáže Bondy být. A také věděli, že „vykecá i to, co neví“. Ale život se přece neskládá jen z politiky či dokonce konspirace, rozhovor může mít nepřeberné množství témat, která tehdejší StB nebyla k ničemu. Magor hrdě říkával: „Zkurvil jsem jim celou generaci…“Přeháněl, jako často. Ale značnou část generace ano. O Bondym to lze říci také. A Fišera radši nechme spát…
PETRUŠKA ŠUSTROVÁ